Z historie českého vegetariánství.

Dr. Jiří Simoni - Jak dosáhneme dlouhého věku

" potřebná kniha pro všecky, kteří se uzdraviti a zdravými zůstati chtějí"

kapitola "Jídlo a nápoj" část 5

Když jsme byli řádně pojedli, dopřejme tělu i duchu nějaký čas odpočinku. Při jídle ničím se nezabývejme, poněvadž žaludek potřebuje při trávení více krve, kterou bychom mu takto odnímali. Spáti po jídle není radno, neboť spánek má jiný účel než sloužiti zažívání.

Za snídaní hodí se nejlépe tekutina. Střídejme vůbec jídla tuhá s tekutými v jistém poměru, který tělo samo udává. Dostává-li žaludek málo tekutin, nerozpouští se dobře šťávy jeho, dáváme-li mu tekutin mnoho, rozřeďují se šťávy jeho přílišně a neúčinkují jak účinkovati mají.

Není lhostejno, jakého objemu a jak složeny jsou pokrmy. Někteří učenci jsou toho náhledu, že dobře jest požívati pokrmů, které při veliké výživnosti mnoho místa nezaberou a z části již zpracovány do žaludku přicházejí, což platí zvláště o mase naproti rostlinné stravě. Ale dává-li se vždy přednost masu, vyvíjí se vedle jednoho zla předrážděnosti jednotlivých sil, i druhé zlo, které v tom záleží, že se všech ústrojí v těle neužívá. Žaludek má značný objem, hojně svalů, které trávíce potravu mají se stahovati a napínati. Šťávy žaludeční odměšují se tím, že se žlázy žaludku dotýkají potravy přijaté. Je-li v žaludku potravy málo, nedotýkají se jí šťávy všestranně, šťáv se jen málo odlučuje, svaly nejsou dosti činnými a potravu dostatečně nezpracují. Proto pravě jsou vejce a podobná strava těžko záživná a dráždidly vynucovati odlučování šťáv jest nepřirozené, kdežto látky i nejslabší potravy rostlinné, neb zcela nevýživné, přece jenom zažívání podporuji. Že střeva tak dlouhá jsou a svůj zvláštní tvar mají, toť znamení, že určeny jsou též ku práci, kterou jim tedy odnímati nemáme. Již sám tento tvar střev dokazuje, že pro člověka určena jest přírodou strava rostlinná, neboť zvířata masožravá mají vnitřnosti krátké a jinak upravené. Rozumí se samo sebou, že přecpávati žaludek zcela planou stravou tělu též prospívati nemůže.

Žaludek odlučuje pro zpracování různých pokrmů i různé šťávy. Proto střídáním jídel podporuje se činnost jeho, avšak děje-li se to příliš hojně, dráždí i předráždí se. Mnohá jídla se ani k sobě nehodí, odtud obtíže žaludeční. Míchati mnoho různých jídel, vždy stěžuje zažívání. Příliš skvělá hostina tělu tedy více škodí než nedostatečný oběd, i kdyby hosté při ní velmi střídmě si vedli, což zřídka bývá.

Zažívání nepočíná však teprve v žaludku, nýbrž již v ústech žvýkáním, žlázami slinovými. Zvláště tyto jsou důležity, zuby však nemají jen kousati, nýbrž úkolem jejich jest též, by potravu déle v ústech zdržely; uvádějíce ji svou prací v častější styk se žlázami slinovými. Proto dopouští se veliké chyby, kdo zuby pracovati nenechá, pojídaje jídla příliš měkká a křehká, nebo kdo vůbec málo kousá. Míti denně k večeři tvrdý chléb, toť prý krutý život, ale tělu to více prospívá než jídla, při nichž zuby zahálí. Kousání sílí čelisti a tuží zuby, povzbuzuje slinové žlázy k lepší činnosti upravuje žaludku potravu tak, jak jí potřebuje. Kdo takto si při jídle nevede, potravu řádně nerozkousá, škodí tělu. Žaludku jest špatně zkousaná potrava těžká, proto odchází z něho jen z části ztrávená, tím trpí pak i střeva i ostatní tělo, jemuž jest taková potrava neužitečným břemenem. Obtíže žaludeční často zaviňuje jenom hltavé jídlo. Proto přikusuj k tekutým a měkkým pokrmům i k ovoci vždy něco tvrdšího.

Počínati polévkou oběd nebo i snídaní, jest dobré proto, že polévka upravuje cestu, uvolňujíc šťávy žaludeční; než i ona má býti záživná a má něco tužšího obsahovati, by i zuby zaměstnávala.

Pokrmy nemají býti ani horké ani příliš studené. Žádné ústrojí nesnese toho. Již zuby, hltan, i žaludek tím trpí. Odtud často vznikají nemoci zubní, choroby hltanu, nemoci žaludeční, střevní, choroby játer, ledvin i měchýře. Kůži chráníme od přílišné zimy, horka, tedy od dráždění, ale nervy chuťové dráždíme zúmyslně; káva a polévka naše bývá vždy vřelá, pivo ledové anebo lidé polykají zmrzlinu!

Chybujíce takto lidé se ještě diví, že jsou často nemocni, ale příčiny toho u sebe nehledají. Horších chyb než při jídle dopouštíme se pří pití. Nejlacinější, tvůrcem tak hojně poskytovaný nápoj, voda, vyhlašuje se již i za škodlivou. I zde jsou to často učení pánové, kteří varujíce píti čistou, čerstvou vodu, nepravdu hlásají. Zdá se to nemožno, a přece tomu tak. Více se už vody báti nemůžeme.

Kdo tvůrce sama nepodezříváš a před matkou přírodou se zbaběle nechvěješ, uvaž, že tělo tvé ze dvou třetin vody se skládá a stále čisté, čerstvé vody potřebuje, by žíti mohlo. Dáváš-li tělu vody míchané, musí si ji destilovati, aby jí mohlo upotřebiti. Jako prospívá tělu jen čistý vzduch, volně v prostoru světovém vanoucí, tak i voda jen živá, z pramene vytryskující, jest čistá a čerstvá a poskytuje tělu sil jemu potřebných. Toho požitku si nikdy neodepřeme, píti přímo z pramene neb studny a nikdy, nemusí-li to právě býti, nepijme vodu odstálou ani převařenou; i k vaření má býti voda co možno čerstvá. Je-li nutně potřebí píti vodu méně studenou, než bývá z pramene, nezhřívejme ji tím, že ji necháme dlouho státi, neboť tak prchají nejjemnější její součástky, nýbrž zhřejme si ji troškem vřelé vody. Jestli někdo čistou vodu nerad pije, což bývá výjimkou, přimíchejme trošku šťávy rostlinné; tím i špatná voda se zlepší. Nejjednodušeji se čistí špatná voda, vhodíme-li do ní několik kousků dřevěného uhlí čerstvě napáleného. Nemáme-li vodu čistou, svaříme z ní mírný čaj, vodovou polévku, nebo jezme ovoce a zeleninu, avšak nikdy vodu nenahražujme lihovinou. Při jídle pijme jen, jsou-li pokrmy suché, jindy nikoliv, bychom šťávy žaludeční zbytečně nezřeďovali. Ale neopomeňme před jídlem ani po něm vypláchnouti si ústa vodou; hlt vody před jídlem také neuškodí. Jindy nepijme, leda máme-li žízeň a to vždy pomalu, neboť i veliká žízeň takto lépe se uhasí než pitím náhlým. Jídla působící velikou žízeň, jsou nezdravá.

Vody napijme se často, ovšem mírně a volně. Podporujeť to oběh krve, čistí a občerstvuje tělo, a mnohou obtíž z něho odstraní, nebo jí ani vzniknouti nedá. Po ránu vyplachujme ústa i hrdlo vodou a trochu se jí napijme. To čiňme i v noci, když se probudíme a pociťujeme, že máme ústa nečistá. Kojitelka každá má vypíti ráno sklínku vody dříve, než dítě k prsu přiloží. Po čas spánku vyloučí se totiž koží a plícemi jen čásť látek zbytečných, ostatek zůstává na sliznicích a střevech a má se ráno odstraniti. Tato nečistota přechází také do krve, a do mléka kojitelky, takže kojenci někdy právem se prsu brání. Vodou vypitou čistí se tělo uvnitř, jako vyplachováním úst zevně.

A však v naší době věru že potřebí jest veliké smělosti, k tomu aby se někdo odvážil raditi lidem, by žízeň hasili vodou, ačkoliv novověký pokrok nic vyššího znáti nechce než přírodu, již má samu za tvůrkyni a zákonodárkyni ve všech poměrech životních. Nejen že svět dnešní věří klamným důsledkům jednostranného bádání o bakteriích, nýbrž dospěli jsme již až tam, že mnozí lidé zcela opravdově myslí, že se mají na světě nejhůře, protože nemohou píti jedovatých nápojů. Vždyť pivo je prý "tekutý chléb chudých", víno nejlépe dodává sil chorým a stárnoucím lidem; bez kávy a čaje nikdo se už neobejde, ano "lidskosť" naše lituje ochlastů nikoliv pro jejich náklonnosť ku lihovinám, nýbrž proto, že "lepším nápojem" náruživosti své ukojiti nemohou, nebo nechtějí.

Poněvadž kořalka, zvláště ten bramborový letkvar, účinkuje svým jedem rychleji a nápadněji nežli kořalky řidší, má "vzdělaný" náš svět přece ještě v ošklivosti tento nápoj, ano zhrozí se i hovadsky zpitého ochlasty. (Lidé užívají zde neprávem výrazu "hovadský", neboť zvířata a hovada se nezpíjejí, jen lide podléhají moru opilství). "Jemnější" lidé však červenejte se nad sebou, nikoliv nad takým nešťastníkem. Neboť dokud nejvyšší stavy budou se chlubiti pitkami šampaňského, dokud měšťanstvo domnívati se bude, že nelze mu býti bez piva a vína, dokud podporovati neb jen trpěti se bude vše, co nervy oslabuje, povahu ničí, jen po požitku baží, dokud obecný lid nepozbude víry v to, že kořalka sil tělu dodává a dokud nenaučí se věřiti, že to zhoubný jed, dokud stát sám z kořalky těžiti nepřestane a neustane usnadňovati chtivému, by jí lehko si opatřil, a konečně dokud budou opěvovány výstřednosti opilců i nejnižší náruživosti jejich od spisovatelů, vzdělavatelů to lidu, ano i od skutečných básníků, kteří nejvyšší ideály pěstovati mají, dotud nuceni jsme míti z každého opilce jenom oběť všeobecné zkázy.

Rodičové vyšších stavů sami probouzí náklonnosti ku lihovinám u vlastních svých dítek, dovolujíce jim píti piva i vína. Často zemrou ovšem takto vychovávané dítky dříve, než náruživost vyvinouti se mohla; kmety nikdy nebývají. Dětem líhoviny vždy škodí, třeba by jich malounko pily, nebo jenom mlékem kojitelek do útlého ústrojí dětského vnikají. Dítky takové jsou zprvu ovšem čilejší, vnímavější a svěžejší, ale i smyslnější. Ale později slábnou, sehnou tělesně, mravně hynou a duševně ztupí až do blbosti. Dostávají-li děti líhovin více, objevují se u nich tyto vlastnosti ihned; i dětí v opilství zplozené bývají takové. Pivo vaří se sice z ječmene, ale má ho tak málo, že nelze nazývati je potravinou. Oblíbené slovo "tekutý chléb" jest pouhý klam. Polévka z vody a mouky jest právě tak, výživná jako pivo, ale nemá škodlivé jeho vlastnosti. Z piva netvoří se ani mléko kojitelce, ani slabému krev, pivo nepropůjčuje dělníku sil; kdo tomu věří, klamu věří.

Zadarmo bylo by dobré pivo drahé a přece je mnohý chudák draho platí; ta troška jeho rozředěných živných látek, jsouc takto tělu poskytována, nic mu neprospívá (o špatném pivě ani nemluvme). Líh, jejž pivo obsahuje, jest právě tak jedem jako kořalka, škodí zvláště plicím a nervům, těmto pro mravní sílu člověka tak důležitým ústrojím. Pivo škodí dále tím, že pije se často ledové, což ani u kořalky nebývá potom svým množstvím, kterým t. z. mírní pijáci své tělo zaplavují. Šťávy žaludeční se takto rozřeďují a odplachují. Stěny žaludku nabubří, vnitřnosti ochabnou, močová ústrojí se přepínají, tlukot srdce stále horečně se zvýšuje, až na vždy tlouci přestane. U každého pijáka vyvine se katarrh žaludeční a střevní, ale nejčastěji umírají na srdeční nemoci, neboť nemoci dlouhých ústrojí nemívají v zápětí smrt. Také ledviny se zvrhnou, mozek vápenatí nebo povstávají jiné nepravidelnosti, jež zaviňuje nepravidelný oběh krve pokažené a špatná výměna látek.

Žaludek pivem oslabený nikdy nehlásí se příliš po potravě, ačkoliv má stále prázdné žlázy, jež naplníti jest totéž, jako hlad ukojiti. Nelze diviti se, dají-li se tím klamati lidé méně vzdělaní a domnívají-li se, že pivo nahražuje pokrm a mají-li rozčilení způsobené jejich nervům pivem nebo kořalkou za sítu pitím získanou; že však učenci utvrzují lid v tomto bludu, toť nelze dosť přísně odsouditi. Mravní zkáza zaviněná spotřebou piva co rok větší musí dostačiti zdravému rozumu lidskému (ovšem není-li výpary lihovými zakalen), aby za zločin páchaný na blahu lidstva vyhlásil, odporučuje-li kdo pod jakoukoliv záminkou pití piva. Jestiť pravda, co praví dr. Forel:

"Největším zhoubcem lidstva jest líh, jest horší cholery, moru a války. Pohlcuje statky národní, zdraví i mravy občanů. Naplňuje žaláře a blázince a prázdní dílny; jím lidé v kořalnách hovadí, on ničí na těle i duchu budoucí pokolení nesčetnými dědičnými útrapami."

Mravně nehynou pouze opilci, i lidé, kteří o sobě myslí, že jsou mírní, poněvadž se do němoty neopijí, jsou jenom na oko (i sami před sebou) mravně povznešenější, v pravdě však jsou neschopni vyššího vzletu duševního, neboť nejsou si vědomi, že pozbyli smyslu pro idealní snahy, nemají zdravého úsudku ani o sobě, neboť nedovedou se ovládati.

"Mírně líhovin požívati přece nemůže škoditi" - namítá každý, kdo otrokem nějaké náruživosti. Kdo však určí míru? Čím a jak? Vlastní cit zajisté toho nedovede, neboť právě cit lihové nápoje nejdříve oslabují. Kdo jim ještě nepřivykl, tomu se z počátku ovšem protiví a méně jsou škodny, jestli je brzy úplně zanechá nebo jich aspoň jen zřídka požívá. Ale to jest už účinek dráždivých nápojů, že po nich vždy opět chce se píti a to vždy více. Jakmile však nepotřebný škodlivý požitek stal se zvykem, ničí se tím už pozvolna ústrojí tělesné. Koho nějaký požitek nerozčilí, ten ho nepotřebuje, a kde podrážděnosť ať větší neb menší jest patrna, tam opět nelze říci, že nápoj neškodí.
Pije-li chudák denně jenom sklenici piva, tím ještě zdraví své nebezpečně nepodkopává, ale mohl by peněz svých jinak lépe užiti, a slabosti nezvykati. Ten návyk bývá často počátkem zkázy jeho.

Pijáci nikdy nemají dosti, neboť lihoviny žízeň neuhasí nýbrž ji zvětšují. Tělo potřebuje mírné vody, ale dostává se mu ostrého jedu. Aby potom jed byl vyrozředěn a vypláchnut, potřebí ještě více vody, a když se ta hra opakuje, žízeň se nikdy neuhasí, pije-li se sebe více.

Víno méně škodí než pivo nebo kořalka, avšak nikoliv snad proto, že by vinný líh tělu prospíval, nýbrž že jest řidší a pak i z té příčiny, že vína se tolik nepije. Starým lidem, jichž síly již ochabují, můžeme dopřáti vína se dvěma třetinami vody smíchaného, jak už Řekové je pívali; ovšem se to má díti mírně, by se to nestalo zvykem. I víno může člověka učiniti pijákem, a proto lépe jest nebezpečí tomu se v čas vyhnouti. Víno není hodno svého názvu ,,šťáva hroznová," neboť tato kvašením se zcela přeměnila a stala se lihovinou. Víno z ovoce a p. připravované jest lepší než z révy, poněvadž obsahuje méně líhu.

Dětem a nemocným nemá se dávati žádná lihovina. Vždyť nic není nesmyslnějšího, nežli užívati látky nějaké, člověku zdravému škodící, za lék slabému dítěti nebo nemocnému, jak děje často se silnými víny (Madeira) nebo kořalkami (Cognac). Čím slabší jest tělo, tím dříve podlehne takovému léku, který tělo nesílí, nýbrž sílu životní hubí, což dosti důrazně nelze připomínati, by starý předsudek zcela potřen byl. Stále rostoucí spotřeba nápojů lihových, která síly národů ničí, těsně souvisí i se způsobem výživy navyklé i se socialními poměry doby naší. Vždy více lidí odtrhuje se dobrovolně od rodinného krbu a vrhá se v náruč této náruživosti, hospodě.

Kuchyně hostinská pečuje všemožně o jídla řízná, žízeň dráždící, a domácnosť béře si už z hostince příklad nápodobujíc tu zvrácenost. Jak mnohá matka, která těžce nese, že muž se stal pijákem a dítky že se zvrhly, přispívala k tomu mnohdy nevědomky, svým uměním kuchařským. Dosud ještě všichni lidé nepoddali se lihovinám, ale mezery zbylé vyplňují jiné silné jedy, totiž kaffein a thein, jejž káva a čaj obsahují. U minulého pokolení byla káva přepychem, dnes má se všeobecně za potravu nevyhnutelnou. Již kojenci okouší toho jedu zhoubného, dospělí pak jinak posnídati nedovedou než kávu nebo čaj. Účinky obou jsou tytéž, jako účinky lihovin, jenom že neomamují tak mozek jako líh, za to však jest kafein nebezpečnější právě tím, že jej máme za neškodný. Avšak jím žene se krev od žaludku do okončin, zvláště do mozku a tu vzniká klamný pocit, jako by nám síly přibývalo, kdežto vlastně porušuje se zažívání žaludku.

pokračování asi zítra ...