Z historie českého vegetariánství.

Dr. Jiří Simoni - Jak dosáhneme dlouhého věku

Redakce děkuje za možnost uveřejnění panu J.Machytkovi z Písku

" potřebná kniha pro všecky, kteří se uzdraviti a zdravými zůstati chtějí"

kapitola "Jídlo a nápoj" část 2

Člověk, nejrozšířenější tvor na zemi, jest přírodou tak uzpůsoben, by vedle jiného pokrmu též masa požívati mohl, ano by i pouhým masem z nouze života svého uhájil ale není stvořen dravcem, aby jen masem se živil. Že masa jen někdy požívati máme, že není nejprospěšnějším pokrmem ani nutným, vysvítá již z toho, že nikdo nemůže delší dobu stále požívati jednoduše upravených jídel masitých. Tělo samo brzy vzpírá se přijímání látek takových, jichž má už dosti a dráždivé látky v mase obsažené nepostačují, by tento přirozený odpor přemohly. Místo toho, abychom tohoto zřetelného pokynu přírody uposlechli, vyhledáváme umělých pomůcek, bychom tělo donutili přijímati a ztráviti to, co mu neslouží. Máme hojně rozmanitých dráždidel, ostrých příkrmů k masu, kterými žaludek a vnitřnosti nutíme, by se rychle vyprázdnily, jen aby místa bylo pro nové dávky, třeba by nebylo tělo řádně vytrávilo. Ostrá koření, líhoviny, kafein i nikotin jsou ty donucovací prostředky a když už nepůsobí, jde se do lékárny pro silnější, které všechen odpor přirozenosti přemoci mají. Přirozený pud se tak stále umořuje a tak domnívá se každý, kdo si maso oblíbil, že hlady zemře, kdyby jeden den měl býti bez masa. Nemíti den masa, zove se postem, kdežto vlastně celý rok se postí, kdo opovrhuje takovou stravou, která by poskytovala tělu všech potřebných látek k jeho zdárnému vývinu.

Jak často naříká mnohý člověk, že při nejlepší stravě sláb jest, že nemá dost chuti, ač všemožných pomůcek užívá, že nikdy není syt ani silen, ačkoliv mnoho pojídá. Toť jest již chudokrevnost se svými známkami, mdlobou, hubeností nebo pravým opakem, neobyčejnou tučností, nervositou, úbytěmi a t. d. a nikdo nepozná, že způsob výživy není pravý, když výsledky jsou tak chatrné. Příčiny nemocí jiných způsobených výhradně masitou stravou jako špatné trávení, hromadění se jedů v těle, které nemoc srdeční, dnu a všelijaké nakažlivé nemoci způsobuje, nikdy tu řádného vysvětlení nenacházejí. Obyčejně svede se to na nachlazení nebo nákazu, kdežto nachlazení pouze ku rychlejšímu vývinu takového stavu přispělo, kdežto příčina skutečná dávno v osláblém těle, v jeho špatné krvi vězela.

Dětem těžce nemocným a s1abým, chudokrevným a tělesně nečinným lidem požívání masa škodí. Zdraví lidé stále se pohybující, kteří se těší pravidelné výměně látek, mohou požívati masa jako přídavku ku zelenině. Každému pak škodí strava taková, při níž maso je hlavním jídlem a zelenina jenom nepatrným příkrmem, zvláště je-li maso nedokonale upraveno. Z masa vyvinuje se kyselina siřičitá u značném množství, která tělo ničí odnímajíc mu mnoho zásad.

Strava rostlinná obsahuje soli, které tuto kyselinu ruší. Soli nejsou však protijedy, nýbrž látky výživné, krvi sloužící. Všecky opravdu výživné látky v mase obsažené má i strava rostlinná, zvláště luštěniny a obilniny. Masa sice můžeme též požívati (dle okolností), ale ono není pokrmem ku vývinu sil výhradně nutným. I když tělo těžce pracuje, prospívá mu, jestli si masa odepřeme. Zelenina obsahuje nejen všecky látka tělu potřebné a to beze škodlivých přísad, nýbrž i složení jejich jest pro trávení nanejvýš výhodné.

Z masitých pokrmů nejlepší jest zvěřina, neboť poskytují nám ji zvířata na svobodě žijící, nejzdravější. Maso ze zvířat domácích jest tím nejzdravější, čím nejpřirozenější jest způsob výchovy jejich. Zavírati zvířata do dusných chlévů, krmiti je protivným krmivem i pásti je na lukách jejich vlastním hnojem hnojených, vykrmování jich a kleštění atd., to jsou příčiny vpěstovaných nemocí. Zabíjeti tučná zvířata jest pouhá formalita, neboť ona tou dobou už tloušťkou sama pocházejí. Ukrutným zabíjením a strachem zvířete také se maso kazí. Ukrutnosti spáchané na zvířatech mstí se takto opět krutě na člověku tím, že šíří se masem jejich nákaza v lidstvu.

Polévka masová obsahuje více dráždivých než výživných látek, proto hodí se ještě méně než maso pro děti a slabé lidi, ale zvláště nemá se dávati nemocným, jež horkosť sužuje. Jedovaté látky v ní obsažené jsou creatin, creatinin a sarcin, škodí zvláště srdci a ledvinám.

V masitém extraktě jsou jenom samé látky škodlivé, totiž jen ty, které se v mase rozkládají, hnijí. Výživnosti vůbec extrakt nemá. Pes krmený extraktem masitým pojde hlady. Kdo by požíval extraktu trochu více, ( přidal by denně asi čajovou lžičku do ostatního pokrmu) bude brzy míti tlukot srdce, bude rozčilen, dostaví se výraz kožní, močový kámen, dna atd. zjevy to, jež i silná masitá strava způsobuje. Nikdo nedej se klamati chvalozpěvy výrobců neb prodavačů ani chemickými jich formulemi. Ze lži usvědčují je oni zdraví, pracovití, vytrvalí, při všem nedostatku otužilí národové, kteří jen na veliký svátek maso jedí, umělých nápojů neznají, kteří co nejjednodušeji žijí ze své chudé půdy. Totéž platí i o jiných lidech jednoduše žijících. Chudí lide velkých měst jsou často jen proto tak bídní, že jsou nuceni trpěti zvrácenostmi falešné osvěty, nebo že se jich sami dopouštějí, aniž by si dobré stránky nové doby osvojili. Avšak lidem, kteří mají stále plný žaludek, nevede se lépe, než těm chudákům. Chudokrevnosť jest nemocí tříd vyšších, což by přece nebylo, kdyby jejich výhradná strava, maso, byla vskutku tak silná, zdravá, krevotvorná, jak se všeobecně za to má.

Nejvýživnějším pokrmem jest m1éko. Ačkoliv na ně člověk výhradně odkázán není, slouží lidem každého stáří a všech stavů. Jesť sice v městech dosti drahé, a proto by si ho měli i chudší dle možnosti více dopřáti, což by i nejnemajetnějším možno bylo, kdyby nerozhazovali peněz za maso a jiné často škodlivé požitky. Venkovské hospodyně měly by si mléka více vážiti a ztržené za ně peníze nevydávati 'za kávu, líhoviny, pečivo atd.

Mléka si už máme vážiti nejen pro jeho výživnosť, nýbrž hlavně proto, že možno ho nejrozmanitějším způsobem požívati, a že vždy se lehko zažívá. obecně, požíváme mléka kravského; mléko jiných zvířat však není méně výživné, ale není oblíbeno. Má-li mléko kravské nahraditi u kojence prs mateřský, (uměle ho nenahražujme), potřebí jest v prvních měsících zřediti je dvěma třetinami vody, později dá se vody méně (ale nikdy káva). I lidé slabí a nemocní snáze snesou rozředěné mléko než čisté.

Poněvadž mléko obsahuje mnoho tuku, rozřeďuje se rozmanitým způsobem a sbírá se. Čerstvé máslo jest mimo čerstvý olej nejlepším tukem, ale jest záživno jen tehdy, když málo ho bylo požito; tělo neživí jako jiná potrava, nýbrž podporuje okysličování v něm. Tedy čím slabší náš žaludek, tím méně požívej pokrmů tuky obsahujících. Mléko hodí se tedy za pokrm spíše pro své plané látky a nikoliv pro své tuky - jak se obyčejně za to má - tedy dobré jest, mléko kyselé, sbírané, tvaroh, syrovátka a podmáslí. Toto, zvláště pak mléko sedlé či kyselé mnozí nemocní snadno ztráví. Kdo má tak osláblý žaludek, že mléko ve značnějším množství nesnese, zvykej si na ně menšími dávkami několikrát za den, což zvláště lidem vysíleným prospívá. Mnoho mléka jísti není radno již pro velikou jeho výživnost, zvláště při méně čilé výměně látek. Záživnějším stává se mléko, pojídá-li se k němu dobrý, staropečený chléb.

Syrové mléko jest záživnější než vařené, ale nemá se jísti mléko takové, při němž jest obava, že jest od krávy perlovkou onemocnělé. Kojencům dávejme vždy, pokud možno, čerstvého mléka, ale neohřívejme je pro ně na ohni, nýbrž přimícháním vody tak teplé, by rozředěné mléko mělo teplotu dětské krve.

Mimo mléko mateřské jsou to zvláště obilniny, na něž člověk od přírody výhradně jest odkázán. Zcela dobře modlíme se "Chléb náš vezdejší", poněvadž jest vskutku potravou nevyhnutelnou. Pouhým chlebem a vodou vyživováno zůstane tělo naše déle při síle a zdrávo, než při jiné stále stejné stravě, ač i tu přiznati musíme, že žaludek lépe se využitkuje a tělo vydatněji se vyživuje, jestliže i rostlinnou potravu střídáme.

Z obilnin nejvýživnější a nejstravitelnější jest oves, který náš pokročilý věk už ani za potravinu neuznává. Není to nadarmo, že se ze všeho obilí nejsnáze pěstuje. Že by jej byla příroda jen pro koně určila, to nikdo přece věřiti nebude.

Nejprospěšnější potravou je vždy to, co příroda nejochotněji poskytuje, čeho i chudák nejsnáze se domůže; jestli takovou potravou neopovrhuje, jest tělo jeho zdravější než těla labužníků a rozmařilců, kteří vlastně hlady hynou přes to, že žaludek stále přecpávají.

pokračování zítra ...