Z historie českého vegetariánství.

Dr. Jiří Simoni - Jak dosáhneme dlouhého věku

Redakce děkuje za možnost uveřejnění panu J.Machytkovi z Písku

" potřebná kniha pro všecky, kteří se uzdraviti a zdravými zůstati chtějí"

kapitola "Jídlo a nápoj"

Že pokrmem a nápojem žijeme, každý ví, ale málo komu známo jest, co má jísti a jak se to má díti; vědí-li to lidé, nečiní toho, alespoň ne rádi a dobrovolně. Zákon přírody, že člověk jísti musí, aby žil, jest stejně nepohodlný lidem nejrozmanitějšího zaměstnání; chudákovi nelíbí se proto, že mu působí starosti o chléb, bohatému, že mu ukládá meze v požívání. Lidé, jimž ukojení denních potřeb starostí nadělá, nejedí a nepijí proto, aby žili, nýbrž žijí, aby jedli a pili. Kolik lidí máme, kteří touto zvráceností sebe zbědovali, ale dobrou radu odmítají, řkouce: "Mám-li se zdržovati od jídla a dobrých nápojů, (jež však nejsou nápoji, které příroda předpisuje), co mám pak na světě? To raději nechci ani žíti".

A to nejsou lidé nevzdělaní, účel žití lidského nechápající, kteří takto mluví. Zvyk jest zde mocnější, než všecky ušlechtilejší vlastnosti lidské, činí oběť svou otrokem, jenž opravdu otrocky sám v sobě lepší náhled tlumí, ozve-li se ještě v něm. Jen vždy smyslný požitek to jest, po čem lidé baží, ukájíce hlad svůj. Kdo všechen lepší cit neztratil, stydí se sice sám u sebe za to, ale proto sobě namlouvá, že všechen ten smyslný požitek i jeho zdraví slouží. Ještě raději dá si mnohý člověk takovou zvrácenost namluviti od jiných a jen tak dá se vysvětliti, že mnohý učenec tak snadno "znárodněl", a že se ho mnozí dovolávají s plným přesvědčením, ačkoliv jinak o vědu a její autority se velmi málo starají.

Užívajíce pomůcek vědeckým bádáním nabytých jednostranně, dospěli oni učenci tak daleko, že odporučují výživu, která chtíčům sice vyhovuje, nikoliv však požadavkům přírody, jímž z většího dílu odporuje. Z dráždidel čerpati sílu nelze, jak věda často hlásá, a proto právě jest obtížno již i vážnému a snaživému člověku, ochrániti se od následku dvojího toho klamu, kterému jednak smysly svými podléhá a kterým i věda jej šálí.

Na prvém místě chválívá se maso jako dobrá, silná strava. Tento škodný předsudek je všeobecný a mimo to odporučují maso jednotliví slavní učenci jako pokrm, bez něhož býti nelze, odůvodňujíce svůj náhled chemickými formulkami, a tvrdíce, že jen ono dodává sil člověku. Šťávu z masa považují za nejlepší pokrm pod sluncem, a tak vnucuje se dle možnosti "silná" polévka neb samo maso slabochům, lidem starým i mladým, nemocným i chudokrevným. Zdraví lidé pak cpou žaludek svůj masitou stravou přes míru, dokud příjmy stačí. Chudší lidé činí to obyčejně nad své prostředky. Utrhují si živného chleba, trpí hlad a jiný nedostatek, ale krvavě získaný peníz zanesou řezníkovi. Co zbude, obyčejně právě tak nesmyslně se promarní. Zámožní svou masitou stravou hromadí v těle svém jen zhoubné látky, které jsou pak příčinou i toho, že tělo část svých sil obětovati musí, by ony látky neškodnými učinilo; tím tělesná ústrojí svá brzy opotřebí, nevyloučené zbytky škodlivé hromadí se v něm na rozličných místech, krev se kazí, povstávají nejrozmanitější nemoci.

V každém těle zvířecím tvoří se látky jedovaté, které se tou měrou hromadí, jakou se rozrušuje zdraví těla. Mimo to tělo usmrcených zvířat podléhá rychlému rozkladu, takže i s nejlepší masitou potravou vždycky jisté množství hotových jedovatých látek požíváme. Rozklad tento pokračuje i v žaludku našem a vytvoří tím větší množství jedu, čím pomaleji zažíváme, čím volněji pokrm v krev se proměňuje. Aby tato přeměna děla se rychleji, má potrava masitá dráždivé látky, jež zažívání podporují. Poněvadž pak maso rychle bývá ztráveno, chválívá se zvláště tato jeho vlastnost. Ale posuzujíce záživnost nějakého pokrmu, nemáme vážiti jen dobu ku zažívání potřebnou, nýbrž spíše sílu na to vynaloženou.

Když bylo tělo pokrm zažilo, není ještě rozhodnuto, má-li z toho užitek. Jemu jsou ku škodě nejen ony látky, které nehodí se vůbec ku tvorbě svalů a krve, nýbrž ani živné, dobré látky nejsou k potřebě a obtěžují tělo, jestli se mu jich nedostává v náležitém poměru ku spotřebě. Tělo hladoví při plném žaludku a dobrém trávení, je-li živeno jednostranně, t. j. dodávají-li se mu jen některé látky v dostatečném množství a nikoliv všecky součástky zdravou krev tvořící.

A to děje se, požíváme-li většinou jen maso. Maso má mnoho bílkoviny, ale za to schází mu látky zemité, zvláště vápno, jehož nutně potřebí jest při tvorbě červených tělísek v krvi, tak jako síry a železa, jichž masité pokrmy také málo mají.

pokračování zítra ...