Pokračování rozhovoru s Ing. Monikou Hrúzovou
vedoucí úspěšné vegetariánské jídelny Vegetarián ve slovenské Levoči - část třetí
Vegetarian.cz: Máte pro naše čtenáře nějaký zajímavý zážitek, či příhodu?
Jednou jsme vařili na dvoutýdenním rekreačním pobytu v krásném prostředí na Slovensku, na Přední Hoře, který organizovala jedna společnost. Byly to dva turnusy po jednom týdnu. Lidé měli možnost vybrat si stravu klasickou - masitou anebo naši vegetariánskou. K nám se nahlásila asi polovina lidí a během týdne se k nám postupně přihlásili všichni, kromě organizátora s rodinou. A tak když začal druhý turnus, všechny hned přehlásili na vegetariánskou stravu. Těsně před začátkem druhého turnusu za mnou přišel organizátor akce a řekl mi, že přijedou dva pánové - hosté z Prahy a jeden z nich bez masa nemůže být. Jestli bych mu nemohla pokaždé nějaké přihodit na talíř, že mu ho přinesou. Já jsem s tím nesouhlasila. Řekla jsem mu, že je to už jiná kvalita jídla, má jiný účinek. A tak jsme se domluvili, že začne chodit na vegetariánskou stravu a když mu to nebude vyhovovat, přejde na masitou kuchyni. Ten pán, který údajně nemohl bez masa být, byl naším nejvděčnějším strávníkem. Všechno mu velmi chutnalo, chodil si přidávat, chtěl vědět, z čeho co je, jaké koření jsme použili, jak jsme to dělali. A když odcházel domů, chtěl nás vzít s sebou do Prahy a řekl, že kdyby mu takhle někdo vařil, nemusel by mít maso vůbec, protože si něho celý týden ani nevzpomněl.
A ještě jedna milá příhoda: jednou k nám přijel na oběd jeden pán - podnikatel z Bratislavy i s manželkou. On byl v Levoči na jógovém kurzu, který organizovali lidé z Bratislavy. Nebyl vegetarián a tato naše strava mu tak chutnala, že chtěl aby ji ochutnala i jeho manželka.
Vegetarian.cz: Jak jste Vy začínala s vegetariánstvím?
Vždy mě zajímali informace o zdravém způsobu života, o zdravé stravě. Ještě za socialismu, okolo roku 1986, vycházela ročenka zdravé výživy a tam se uveřejňovali články s recepty od PhDr. Ľ. Makovické, které mě inspirovali. Rodina Makovických jsou už několik generací vegetariáni. Tyto recepty jsem zkoušela jako první, ale musím se přiznat, že ne všechno co jsem si uvařila, jsem také snědla. Trvalo to ještě nějakou dobu, než jsem se naučila vařit tak, aby to nebylo rozvařené, tvrdé… Prostě aby to chutnalo mě a později i mé rodině a ostatním.
Nejdříve jsem vařila jenom pro sebe, přechod na čistě vegetariánskou stravu trval asi tři roky. Potom, když jsem se naučila vařit tak, že to chutnalo nejenom mě, ale také celé rodině, přešli jsme všichni na vegetariánskou stravu.
V době, kdy jsem s touto stravou začínala, jsem měla malé děti a bála jsem se, jestli jim to nebude chybět. Literatura o tom tehdy ještě nebyla a byl to i důsledek tehdejší výchovy. Jak napsala paní Makovická, největší pověrou 20. století je, že maso se jíst musí a to se těžko dostává z myslí lidí. Člověk musí zkusit a přesvědčit se. Dnes je už jiná doba, je plno knih o tom, jak se stravovat a co dát dětem, aby měli všechny živiny, které potřebují. Vyloučení masa ze stravy bylo pro mé tělo velkou úlevou, i když jsem tehdy měla jenom 30 let. Škoda, že jsme v tomto pozadu za západními kraji a nevyužíváme nejnovější vědecké výzkumy v praxi pro zdraví lidí. Místo toho, abychom dávali peníze za léky, měli bychom je použít na osvětu zdravé výživy. Přejít na prevenci místo léčby. Je to veliká škoda. Pro mě už ne, ale pro ostatní.
Vegetarian.cz: V čem je úspěch Vaší jídelny?
Ptalo se mě na to více lidí. Myslím si, že každý, kdo má rád svoji práci, má i úspěch.
A co se týče vaření, věděli to už naše babičky. Někdy si v kuchyni věšeli vyšité dečky s různými motivy a na jedné z nich byl obrázek šťastné rodiny sedící za stolem a pod ním bylo napsáno: Kde se s láskou vaří, tam se dobře daří.
Vegetarian.cz: Něco na závěr pro naše čtenáře ?
Ráda bych poděkovala všem našim strávníkům za jejich přízeň, protože bez nich bychom nebyli. Čtenářům přeji šťastný život a když budete mít cestu do Levoče, přijďte, budete vítáni.
Jednou jsme vařili na dvoutýdenním rekreačním pobytu v krásném prostředí na Slovensku, na Přední Hoře, který organizovala jedna společnost. Byly to dva turnusy po jednom týdnu. Lidé měli možnost vybrat si stravu klasickou - masitou anebo naši vegetariánskou. K nám se nahlásila asi polovina lidí a během týdne se k nám postupně přihlásili všichni, kromě organizátora s rodinou. A tak když začal druhý turnus, všechny hned přehlásili na vegetariánskou stravu. Těsně před začátkem druhého turnusu za mnou přišel organizátor akce a řekl mi, že přijedou dva pánové - hosté z Prahy a jeden z nich bez masa nemůže být. Jestli bych mu nemohla pokaždé nějaké přihodit na talíř, že mu ho přinesou. Já jsem s tím nesouhlasila. Řekla jsem mu, že je to už jiná kvalita jídla, má jiný účinek. A tak jsme se domluvili, že začne chodit na vegetariánskou stravu a když mu to nebude vyhovovat, přejde na masitou kuchyni. Ten pán, který údajně nemohl bez masa být, byl naším nejvděčnějším strávníkem. Všechno mu velmi chutnalo, chodil si přidávat, chtěl vědět, z čeho co je, jaké koření jsme použili, jak jsme to dělali. A když odcházel domů, chtěl nás vzít s sebou do Prahy a řekl, že kdyby mu takhle někdo vařil, nemusel by mít maso vůbec, protože si něho celý týden ani nevzpomněl.
A ještě jedna milá příhoda: jednou k nám přijel na oběd jeden pán - podnikatel z Bratislavy i s manželkou. On byl v Levoči na jógovém kurzu, který organizovali lidé z Bratislavy. Nebyl vegetarián a tato naše strava mu tak chutnala, že chtěl aby ji ochutnala i jeho manželka.
Nejdříve jsem vařila jenom pro sebe, přechod na čistě vegetariánskou stravu trval asi tři roky. Potom, když jsem se naučila vařit tak, že to chutnalo nejenom mě, ale také celé rodině, přešli jsme všichni na vegetariánskou stravu.
V době, kdy jsem s touto stravou začínala, jsem měla malé děti a bála jsem se, jestli jim to nebude chybět. Literatura o tom tehdy ještě nebyla a byl to i důsledek tehdejší výchovy. Jak napsala paní Makovická, největší pověrou 20. století je, že maso se jíst musí a to se těžko dostává z myslí lidí. Člověk musí zkusit a přesvědčit se. Dnes je už jiná doba, je plno knih o tom, jak se stravovat a co dát dětem, aby měli všechny živiny, které potřebují. Vyloučení masa ze stravy bylo pro mé tělo velkou úlevou, i když jsem tehdy měla jenom 30 let. Škoda, že jsme v tomto pozadu za západními kraji a nevyužíváme nejnovější vědecké výzkumy v praxi pro zdraví lidí. Místo toho, abychom dávali peníze za léky, měli bychom je použít na osvětu zdravé výživy. Přejít na prevenci místo léčby. Je to veliká škoda. Pro mě už ne, ale pro ostatní.
Ptalo se mě na to více lidí. Myslím si, že každý, kdo má rád svoji práci, má i úspěch.
A co se týče vaření, věděli to už naše babičky. Někdy si v kuchyni věšeli vyšité dečky s různými motivy a na jedné z nich byl obrázek šťastné rodiny sedící za stolem a pod ním bylo napsáno: Kde se s láskou vaří, tam se dobře daří.