Rozhovor s Ing. Monikou Hrúzovou
vedoucí úspěšné vegetariánské jídelny Vegetarián ve slovenské Levoči
Vegetarian.cz: Jak jste začínali?
Bylo to před 12 - 13 lety, kdy se skupina levočských vegetariánů rozhodla, že otevřou vegetariánskou jídelnu. Hlavním iniciátorem byl RNDr. Alan Dudinský, který byl jedním z prvních vegetariánů v Levoči a který to všechno rozběhl. A tak se začali hledat lidi, kteří by do toho vložili peníze a kteří by tam pracovali. Začali se hledat prostory, vypracovávat projekt, zařizovat právní záležitosti. Našli jsme si starý rodinný dvojdomek v centru města, který bylo třeba upravit na účely veřejného stravování. Plni nadšení jsme se pustili do prvních stavebních úprav. Ještě teď si vzpomínám na to, jak jsme s kolečkama vyváželi zeminu z místnosti, kde měla být kuchyně, i když jsme byly převážně ženy. Samozřejmě další stavební úpravy převzali odborníci.
Trvalo to dva až tři roky, než se jídelna zprovoznila. Nešlo to tak rychle, jak jsme si představovali. Utěšovali jsme se, že díky tomu, že jde práce pomalu, bude mít naše konání delší trvání, bude mít dobré základy - tím myslím všeobecně. Výsledkem tohoto úsilí byla samoobslužná jídelna s kapacitou 36 míst k sezení, kterou jsme poprvé otevřeli 27. 7. 1992, tj. před deseti lety. A tak byla v Levoči otevřena vegetariánská jídelna, jako jedna z prvních na Slovensku.
Vegetarian.cz: Jen nadšení asi nestačilo?
Provoz nám první týden pomohla rozběhnout firma Nutrikomplex s panem Škvařilem z Brna a současně to bylo pro nás vstupní školení v kuchyni. Protože mezi námi nebyl vyučený kuchař, přijali jsme do kuchyně dvě vyučené kuchařky - nevegetariánky, které neměli žádné zkušenosti s vegetariánskou stravou. Já jsem nastoupila do kuchyně jako vegetariánka, ale ne vyučená kuchařka, se zkušenostmi s vařením jen pro rodinu. Kromě nás tří jsme měli ještě pracovní sílu ve výdeji, která ukončila pedagogickou školu a vedoucí provozu, která pracovala v cestovní kanceláři. Začátky byly pro nás zaměstnance všelijaké. Když jsem se asi po roce setkala na jedné akci s kuchařkou, která byla u nás s panem Škvařilem a zaučovala nás, ptala se mně, jestli ještě fungujeme. A když jsem jí pověděla že ano, velmi se tomu divila.
Vegetarian.cz: Proč ten údiv?
Byli jsme v této práci všichni amatéři, měli jsme jenom několik norem a žádné zkušenosti. Strávníků také nebylo mnoho. Začínali jsme se 40 - 50 obědy, což nestačilo na udržení provozu. Ale kde je vůle, tam je i cesta. Vypracovali jsme si vlastní normy, které jsme v praxi vícekrát prověřili a vylepšovali. Naučili jsme se pracovat s vegetariánskými surovinami, našli jsme si svůj styl kuchyně - tj. menu, složení a chuť jídla. Naučili jsme se zorganizovat práci a získali jsme si stálé zákazníky.
Vegetarian.cz: Jaká byla první reakce návštěvníků jídelny?
Ještě jsme dělali stavební úpravy a už se k nám chodili z jednoho podniku ptát, kdy otevřeme, že se u nás chtějí stravovat. Lidé byli hlavně zvědaví, bylo to něco nového. Před deseti lety nebyla vegetariánská strava tak rozšířená jato nyní. Většina lidí si ani nedovedla představit, co jíme. Mysleli si, že když nejíme maso, nemáme co jíst. Ze začátku se hodně ptali, co je z čeho uvařené, co to je a jak to vypadá. Tehdy jsme začali chystat vzorové porce na ukázku, aby si zákazníci mohli vybrat jídlo i podle vzhledu. Zbytečně se neříká, že člověk jí i očima. Vegetariánská strava je skutečně pestrá, barevná a bohatá na chutě jako klasická strava. Hlavně díky barevnosti zeleniny a různých chutí koření.
Bylo to před 12 - 13 lety, kdy se skupina levočských vegetariánů rozhodla, že otevřou vegetariánskou jídelnu. Hlavním iniciátorem byl RNDr. Alan Dudinský, který byl jedním z prvních vegetariánů v Levoči a který to všechno rozběhl. A tak se začali hledat lidi, kteří by do toho vložili peníze a kteří by tam pracovali. Začali se hledat prostory, vypracovávat projekt, zařizovat právní záležitosti. Našli jsme si starý rodinný dvojdomek v centru města, který bylo třeba upravit na účely veřejného stravování. Plni nadšení jsme se pustili do prvních stavebních úprav. Ještě teď si vzpomínám na to, jak jsme s kolečkama vyváželi zeminu z místnosti, kde měla být kuchyně, i když jsme byly převážně ženy. Samozřejmě další stavební úpravy převzali odborníci. 
Byli jsme v této práci všichni amatéři, měli jsme jenom několik norem a žádné zkušenosti. Strávníků také nebylo mnoho. Začínali jsme se 40 - 50 obědy, což nestačilo na udržení provozu. Ale kde je vůle, tam je i cesta. Vypracovali jsme si vlastní normy, které jsme v praxi vícekrát prověřili a vylepšovali. Naučili jsme se pracovat s vegetariánskými surovinami, našli jsme si svůj styl kuchyně - tj. menu, složení a chuť jídla. Naučili jsme se zorganizovat práci a získali jsme si stálé zákazníky.