Proč ?

Klidně ano, ale v čisté řece, či rybníku. NE! na talíři a dokonce na štědrý den. Zde chce říci společně s citátem z jedné divadelních her " To jsou ale paradoxy ". A paradoxně se chová i příroda záplavy, povodně, vichřice ..., tedy nehledáme zde souvislosti, ale někde v Nás něco může říkat "Co když ...?"

V následujícím textu, se vám proto pokusíme připomenout, co vše musí tato zvířata vytrpět kvůli naší tradici.

VÝLOV:

Rybáři tlučou do vody dlouhými tyčemi a stahují sítě připevněné na loďkách. Tak začíná každoroční výlov rybníka. Vyplašené ryby se snaží uplavat, ale přitom jsou vehnány do léčky. Mnoho lidí se domnívá, že ryby necítí bolest, ale opak je pravdou. Ryby mají vyvinutý nervový systém, který jim umožňuje pociťovat nejen bolest, ale i strach a stres. Během nahánění je mnoho ryb potlučeno tyčemi rybářů a stres vyvolaný plašením a shromažďováním v sítích na ně působí velice negativně.

TRANSPORT:

Jedním z nejhorších článků v řetězu utrpení "vánočních kaprů" je právě transport. Probíhá v otřesných podmínkách, kdy v minimálním< prostoru a množství vody je namačkáno maximální množství ryb. Při překládání z aut do kádí nebo na třídící jednotky jsou kapři bezohledně přeléváni jako bezcitná voda. Po třídění následují další převozy do místních skladů a další na místa prodeje. Poslední cestu do bytů prožívají už jen kapři, které si zákazníci přejí koupit živé. Celkem takto kapři zažijí tři až pět převozů a tudíž i stejný počet nakládání a vykládání.

PRODEJ:

Výlov a transport zákazník většinou nevidí, otřesné podmínky prodeje však může vidět každý. Potlučené, stresované a mnohdy i leklé ryby jsou namačkány do kádí, které by byly často malé i pro jedinou z nich. Ve chvíli, kdy se kapři dostávají na tato prodejní místa, jsou již řadu dní po výlovu. Celou tu dobu trávili v autech, přepravkách, bez potravy, namačkáni jeden na druhém. Nyní už jen čekají až na ně přijde řada. Při prodeji ještě vrazí prodavač kaprovi prsty hluboko do žeber, čímž mu způsobí prudkou bolest. Kapr široce otevře ústa a prodavač do něj nabere vodu, čímž přidá ještě několik deka na váze. Pokud zvíře není ihned zabito, značně surovým zásahem do dýchacího ústrojí trpí.

ŽIVÁ HRAČKA:

Zejména kvůli dětem kupují rodiče kapry živé. I když ryba bez vody přežije i několik hodin, znamená pro ni každá minuta na vzduchu zoufalý boj o přežití. Kapři však nemají možnost dát své utrpení najevo, a tak jsou často vláčeni v síťovkách či igelitových taškách po vánočních nákupech. Jen málokdo si uvědomí, jak dlouho nechá kapra trpět, než jej hodí do umyvadla nebo v lepším případě do vany. Tam se pak ryba často stává hračkou zvědavých dětí, které dokážou být někdy velice kruté. Právě taková výchova, kdy dětem předvádíme zvíře jako věc, kterou si lze koupit, vlastnit, zabít a poté sníst, v nich vyvolává pocit povýšenosti a bezcitnost.

ZABÍJENÍ PO DOMÁCKU:

Na Štědrý den u nás přichází o život statisíce kaprů. Jejich utrpení je často o to větší, že smrt přichází z rukou laiků v domácnostech. Nejčastější metodou je úder paličkou či kladivem do hlavy nebo přeseknutí páteře. Většina takto zabíjených ryb je však tímto způsobem pouze omráčena a přichází k sobě až bolestí při stahování šupin či porcování. Skutečně na to máme právo, zbavme se tradice, která ubližuje ...