Pokud jde o živočišnou bílkovinu, pak zde kosmické síly působí zprostředkovaně , nejdříve působí na Zemi a ta pak na bílkovinu.
Živočišná substance přispívá ke stavu zpevnění, jako to, co člověka
formuje. Naopak tuková substance jakoby pozvedávala člověka nad vlastní
formu, činí jej méně citlivým k vnitřnímu cítění.
K silnějšímu prožívání přispívá škrob , zvláště pak cukr. Proto po něm touží zvláště děti a starší osoby. Duševně vyvinutější člověk prožívá cukerná substanci jako něco, co přispívá k pevnosti a co posiluje jakousi přirozenou sobeckost : " Právě ten, kdo prodělává duševní vývoj, může pozorovat potřebu přijmout něco cukru…Požíváním cukru se vytváří- lze říci- jakási nevinná egoista….Jistý přídavek cukru k potravě dává člověku možnost stát oběma nohama na Zemi i přes všechno vystupování do duchových světů….Vidíte, jak jsou ty věci komplikované. Komplikovaným se stává vše, když chceme vniknout do skutečných tajemství života…Lze pak prožívat požívání cukru takto: Přijímám něco, co mi dává jakoby mimovolně jistou pevnost, aniž mě to morálně snižuje." Pokud se požívání cukru drží v určité míře, pomáhá to lidem projevovat se osobitěji. Podle statistiky je dokázáno, že v zemích, kde se jí více cukru lidé snadněji vyjadřovat svůj osobnostní charakter v porovnání se zeměmi, kde se požívá méně cukru.
K pochutinám velmi silně pociťovaným chuťově patří káva a čaj, obojí působí povzbudivě. Zvláště silně to pociťují lidé esotericky vyspělejší. Při pití pravé kávy se diferencuje tělo fyzické od éterického. Fyzickou cestou je podporováno logické myšlení důsledně spojené s realitou. Nadměrné požívání kávy je jistě zdravotně nevhodné, nicméně v přiměřených dávkách přispívá k určité pevnosti, k zakořeněnosti.
Jinak je tomu dle Rudolfa Steinera u čaje, zřejmě čaje černého. Jím se podněcuje fantasie, často odpoutaná od skutečnosti a pravdy. Může se objevit i určitá bezstarostnost, přehlíží se potřeby běžného života. Tuto zkušenost mohou zaznamenat opět osoby s pohyblivější fyzickou schránou jako důsledku antroposofického školení.
Mimořádně významným pro duchovědně orientovaného člověka se stává fyzické srdce. Týká se to vztahu Slunce k Zemi, který byl připravován již v době kdy Slunce bylo planetárním předchůdcem Země. Všechny planetární síly, které Země přejímá od Slunce působí na lidské srdce a krevní oběh. Ten je dle duchovní vědy původní a srdce dává tomuto pohybu ozvěnu. Co přijímá Země od Slunce, to se odráží ve vztahu krve k srdci.
Naopak lidský mozek má co činit s působením Slunce na Zemi., což se děje zprostředkovaně, např. pří vnímání barev. Mozku se týká mnohem více to, co září na Zemi z hvězdného prostoru, který je mimo naši sluneční soustavu. V lidském srdci jakoby ožívalo Slunce, to co je mimo něj ožívá v mozku člověka. Např. při meditaci v mozku probíhají procesy odpovídající něčemu mimo sluneční soustavu, jakési světové procesy.
Proto se pociťování proudění krve a stavu srdce liší od prožívání procesů v mozku. "V jistém ohledu je struktura mozku jakýmsi zrcadlovým obrazem postavení nebeských těles, které existuje při narození pro ono místo, na němž se člověk rodí….Z toho také shledáte jemnost celé lidské struktury…Takto pochopíme trojí členění člověka, pokud jde o jeho fyzickou schránu. Svým mozkem je jaksi příslušníkem celého hvězdného nebe, svým srdcem se vším tím, co k němu náleží je příslušníkem Slunce, svým trávením a vším, co k tomu náleží je v jiném smyslu bytostí pozemskou."
Právě výživou můžeme hřešit proti kosmické činnosti ve svém mozku. Za bdění je mozek zpracováván myšlením. Během spánku, kdy vědomí a tím i myšlení spí, se činnost trávení šíří až k mozku. Proto při probouzení jako dozvuku spánku lze vnímat stav organismu jako důsledek trávení. Zvláště esotericky školený člověk může do probuzení zjistit, co nesprávného večer snědl. Může se to ozvat v bodavých i jiných nepříjemných pocitech. "Zde vidíte vskutku tuto fyzickou schránu v podivuhodném vztahu k celému kosmu a okamžik procitnutí jako barometr pro člověka odporujícího svým trávením kosmickým poměrům, nebo pro člověka uvádějícího se s těmito kosmickými poměry do souladu."
Základním předpokladem rozumných úvah o výživě je přistupovat k jejímu hodnocení a využívání vždy individuálně, neboť nic neplatí všeobecně. Význam stravy nelze také přeceňovat na úkor duševně- duchovní a morální úrovně konkrétní osoby. Jíme obvykle podle toho, jací ve své osobitosti jsme. Pozorováním způsobu života zjistíme, že výživa je určitě významným činitelem. Není však činitelem jediným a samospasitelným při budování zdraví nebo překonávání nemoci, jak to bohužel často tvrdí propagátoři některých rigorózních výživových směrů.
Volně zpracováno z nepublikovaných přednášek Rudolf Steinera na téma
"Je člověk tím, co jí?" podle překladu Věry a Ratmíra Zoubkových a
Petra Stránského.
Využity další přednášky Rudolfa Steinera uveřejněné v knihách:
O zdraví a nemoci, PDN, 1999
Duchovní věda a zdraví člověka, Fabula, 2002.
Kniha Rudolfa Hauschky , Člověk a výživa, Fabula, 2000
