Nebezpečný přenos genů z bakterií zvířat do životního prostředí potvrzen

Američtí biologové z University of Illinois vydali alarmující zprávu o šíření genu, zajišťujícího odolnost bakterií vůči antibiotikům. Prapříčinou je člověk, jmenovitě jeho hlupácky chamtivé konání. Aby jatečná zvířata rychle přibývala na váze, dlouho se přiživovala a leckde ještě přiživují antibiotiky. Bakterie a viry mají schopnost rychlého přizpůsobování se prostředí mutacemi. V bakteriích zvířat, přiživovaných antibiotiky, se poměrně rychle objevil gen, který odolnost vůči nim zajišťuje. Bakterie jsou schopny předávat si mezi sebou části svých genomů - tak se šíří i zmíněný gen mezi různými typy bakterií. Pokud se dostane do bakterií, ohrožujících zdraví lidí, antibiotika nemocným nepomohou ...

EU už zakázala přidávat do potravy zvířat antibiotika užívaná v lidské medicíně. V USA žádný takový zákaz neexistuje. Zvířata tam stále zcela běžně dostávají tetracyclin, penicilín a streptomycin pro podporu rychlejšího růstu jatečné hmoty, tj. finančního zisku. Úžasné je, že 70% celkové produkce antibiotik v USA jde do potravy jatečných zvířat! Bakterie se nejen množí buněčným dělením, ale užívají si i zvláštní formy bakteriálního sexu. Dvě bakterie se mohou mezi sebou spojit kanálkem, kterým si vymění části svých genomů. Např. když některá bakterie získá pro populaci výhodnou vlastnost, má tendenci ji předat ostatním (sexuálním spojením bakterií se rovněž opravují ev. poškození genomů). V populaci bakterií se pak nově nabytá vlastnost šíří rychleji - bude se dělit stále větší počet bakterií se získanou mutací, až nová mutace v populaci zcela převáží.

Američtí biologové zkoumali bakterie ve vodních nádržích a v půdě nedaleko vepřínů (v 1 g zeminy může být miliarda bakterií). Zjistili, že různé bakterie v půdě i ve vodě obsahují stejný rezistentní gen, jako bakterie ve střevech vepřů. Totéž zjistili i na jiném místě USA. Je jasné, že rezistentní gen se v populacích různých bakterií rozšířil jeho předáváním, na jehož začátku byly bakterie žijící ve vepřích. Tento mechanismus v sobě skrývá velkou hrozbu. Pokud by se rezistentní gen dále šířil, což je velmi pravděpodobné, a dostal by se do bakterií, způsobujících infekční onemocnění, napadený člověk by nemusel být vyléčitelný antibiotiky a jeho osud by byl na vážkách. Ev. infekční epidemie by mohla mít těžké následky.

Bakterie s rezistentním genem se mohou snadno dostat do organismu lidí např. vodou, kterou pijí. Rezistentní gen pak mohou předávat dalším bakteriím, které v nás žijí. Biologové už před časem seznali, že bakterie procházející lidskými střevy, si předávají geny s residentními bakteriemi (tj. s těmi, které ve střevech žijí a podílejí se na procesech zpracování potravy). V USA koncem 90. let mělo 80% lidí baktérie necitlivé na tetracyclin. Před rokem 1970 jich bylo jen 30%. Svou roli v tom jistě hraje i leckdy nesmyslné, až hypochondrické přejídání se lehce dostupnými a hustě předepisovanými antibiotiky.

Vědci se domnívají, že prokázané šíření rezistentního genu nemá žádné hranice, které by ho zastavily. Lze se jen modlit, aby biologové našli další antibiotika, na která bude bakteriemi získaná rezistence krátká. Suma sumárum - jde o další příklad nekonečné blbosti lidí, kteří chtějí narychlo vylepšovat a vytěžovat i živou přírodu kvůli výtěžnosti svých bankovních kont. Pak se mohou spokojeně projíždět ve smrdících autech mezi haldami spalovaných zvířecích mrtvol vytažených z koncentráků, plných prionů, hormonů, antibiotik, na moučku rozemletých zvířecích kolegů aj. svinstva. Už pět let maso nejím. Ne proto, že bych byl ideový vegetarián, ale prostě proto, že se mi z toho všeho už tenkrát začal zvedat žaludek. Sílí ve mně dojem, že i žaludek může mít rozum.

Autor: L.Zajíček, Zdroj: New Scientist a BAJT