Letošní předvánoční novinka uspokojí i laktovegetariány!
Na cukroví se díváme jako na pochutinu, tzn. chutná nám, ale když jej sníme více, tak se necítíme dobře. Vyjádřeno přesněji: pro obsah abiogenních nebo nepřítomnost biogenních látek lze pochutin konzumovat jen takové množství, které ještě nenaruší rovnováhu organismu.
Jenže chuť na sladké je stejně přirozená jako chuť na slané, hořké apod. Problém tedy není v chuti, ale spočívá ve výživové hodnotě. Téměř všechno cukroví a často i moučníky jsou připraveny z bílé mouky, cukru a tuku.
Nabízí se nám proto dvě cesty, jak chuť na sladké uspokojit bez újmy na zdraví. První cestou je ovládat se a konzumovat jen malé množství nezdravých sladkostí, se kterými si naše tělo ještě poradí bez změny proporcí či vzniku jiných neduhů. Druhou cestou je volba nutričně hodnotných potravin a kulinářských úprav, které tuto hodnotu nesníží nebo sníží co nejméně a současně bude zachována senzorická přitažlivost takto připraveného cukroví či moučníků.
V naší kuchařce jsme se zaměřili na vyšlapání té druhé cesty. Zárukou propojení chutnosti s vysokou nutriční hodnotou je spojení kulinářské virtuozity obou autorek s pedagogickou praxí ing. Elišky Škvařilové.
Úvody k jednotlivým těstům vycházejí z její mnohaleté pedagogické praxe. Charakterizuje je snaha o uvádění všech podrobností tak, aby podle popisů mohl úspěšně vařit i úplný začátečník, který nemá vůbec žádné zkušenosti s pečením cukroví a moučníků. Je upozorňováno i na komplikace, které mohou vzniknout při nedodržení pracovního postupu nebo malou zkušeností kuchaře.
Je respektována různá úroveň změny stravovacích návyků a zdravotního stavu tím, že jsou recepty vypracovány ve dvou kvalitativních stupních podle těchto hledisek. Jako „Recept zdravé výživy" je označován první stupeň, který je vhodnější pro začínající, a jako „Bezvaječný" je označován recept vhodný pro nemocné a pro košer alternativce. Pro objektivnost a možnost srovnání jsou uváděny i dávky používané v obdobných tradičních receptech pod označením „Klasický recept".
Tím, že jsou uvedeny všechny tři recepty vedle sebe, včetně zásad pro jejich modifikování, získává nový adept kuchařského umění možnost uvědomovat si, jak lze s recepty pracovat a měnit dávky jednotlivých poživatin. Pokud si kuchařka plně uvědomí výše uvedené zásady a přijme je za své, bude schopna sama upravovat běžné recepty a tvořivě s nimi pracovat.
Jenže chuť na sladké je stejně přirozená jako chuť na slané, hořké apod. Problém tedy není v chuti, ale spočívá ve výživové hodnotě. Téměř všechno cukroví a často i moučníky jsou připraveny z bílé mouky, cukru a tuku.
Nabízí se nám proto dvě cesty, jak chuť na sladké uspokojit bez újmy na zdraví. První cestou je ovládat se a konzumovat jen malé množství nezdravých sladkostí, se kterými si naše tělo ještě poradí bez změny proporcí či vzniku jiných neduhů. Druhou cestou je volba nutričně hodnotných potravin a kulinářských úprav, které tuto hodnotu nesníží nebo sníží co nejméně a současně bude zachována senzorická přitažlivost takto připraveného cukroví či moučníků.