Edgar Kupfer-Koberwitz se narodil 24. dubna 1906 do rodiny
správce Koberwitzova statku poblíž Vratislavi v Polsku. Na
začátku druhé světové války byl deportován do koncentračního
tábora v Dachau u Mnichova. Přes hrozbu jisté smrti se mu
zde podařilo něco velmi odvážného. Od listopadu 1942 pečlivě
zaznamenával život v táboře do svého deníku, který nakonec
obsáhl 1800 stran. Navzdory drsným podmínkám věznění zůstal
oddaným vegetariánem. Dokonce i během těch nejhorších
útrap byl vázán hlubokým soucitem a úctou ke všem živým
bytostem.
Kniha "Zvířata - naši bratři" byla napsána po válce jako
vyjádření autorova postoje k mučení a zabíjení zvířat. Je psána
formou dopisů, v nichž autor odpovídá imaginárnímu účastníkovi
této diskuse. Jedna krátká věta v knize vysvětluje všechny
důvody vegetariánství a fakt, že ji napsal člověk, který přežil
koncentrační tábor v Dachau, jí ještě přidává na významu.
Koberwitz píše: "Poslouchej. Nejím zvířata, protože se nechci
živit utrpením a smrtí jiných tvorů, protože jsem sám trpěl tolik,
že právě díky vlastnímu utrpení umím procítit i utrpení cizí."
V úvodu i závěru knížky je uvedena jedna pravda, které jsme
naneštěstí každodenními svědky: "Dokud člověk zabíjí a trápí
zvířata, bude zabíjet a trápit i lidi. Do té doby budou i války,
neboť zabíjet se člověk musí učit a cvičit v malém."
Autor této citlivé a provokativní knihy zemřel 7. července
1991 v osamění, neznámý a chudý v domově důchodců.
Možná, že právě jeho tragický osud dává snaze o zachování
jeho odkazu takovou důležitost. Vydání knihy "Zvířata - naši
bratři" nejen uchovává a šíří Koberwitzův duchovní a morální
odkaz, ale také zároveň vzdává úctu jeho duchovní velikosti, jíž
se nedostalo uznání za jeho života.
