|
|
|
|
|
|
|
Zvířata - naši bratři Šestnáctá závěrečná část
Jiný přítel člověka, též milý pes, se také jednou dozvěděl o své smrti. Mluvilo se o tom jako obyčejně při obědě. Po jídle šel od jednoho k druhému, každému olízl ruku, což jinak nebylo jeho zvykem, jako by je chtěl políbit. Tak se se všemi rozloučil. Potom vyběhl do zahrady. Tam už byl vykopán jeho hrob. Odvážně, jak to dokáže jen věrná bytost, skočil do svého vlastního hrobu, lehl si doprostřed, hlavu si položil na natažené přední tlapy a němýma smutnýma očima se díval před sebe. Takto ležel a byl připraven. Žádné vábení ho už nevytáhlo ven – čekal na smrt. Konec přišel. Jeho pán se přiblížil s puškou. Pes se na něj díval klidně a chápavě. A ten, komu patřila jeho věrnost, ho zastřelil. Tento muž mi to sám vyprávěl, celkem střízlivě. Trochu mu to ještě bylo líto. Ale starý pes, který onemocní… Kdyby i jeho syn jednou takhle přemýšlel, až otec zestárne… Věřím, že dokud člověk zabíjí a trápí zvířata, bude zabíjet a trápit i lidi. Do té doby budou i války, neboť zabíjet se člověk musí učit a cvičit v malém, uvnitř i navenek. Nepokládám za potřebné rozhořčovat se nad malými nebo velkými hanebnostmi a krutostmi, které vykonávají druzí, ale pokládám za velmi potřebné, abychom se začali rozhořčovat tehdy, když my sami ve velkých nebo malých věcech jednáme krutě. A jestliže je lehčí dosáhnout malých věcí než velkých, myslím si, že bychom se měli pokusit ovládnout naše malé bezmyšlenkovité projevy krutosti, vyhnout se jim, anebo ještě lépe – zanechat jich. Takto nám jednoho dne nepřijde zatěžko zdolat i velké projevy bezcitnosti a zvítězit nad nimi. Všichni však ještě spíme zahaleni všedností. Všednost je jako chutná mastná omáčka, jež nám umožní spolknout naše vlastní sobecké projevy bezcitnosti, aniž bychom pocítili jejich hořkou příchuť. Nechci však ukazovat prstem na toho či tu. Ne, chci sám sebe udržovat v bdělosti v maličkostech a stávat se chápavějším, ochotnějším a lepším. Proč by se mi to později nemělo podařit i ve větších věcech? Vidíš, a o to jde. Chtěl bych vrůst, vžít se do krásnějšího světa s vyššími, šťastnějšími zákony, s božským zákonem celé budoucnosti: milovat vše. EDGAR KUPFER - KOBERWITZ Poděkování: Tuto knihu vydala Společnost Jóga v denním životě u příležitosti 30 let působení v ČR. Překlad ze slovenského vydání: Monika Podsedníková Grafická úprava obálky: Valerie Lásková Sazba: Petr Falc, Jan Lajka Osvit a tisk: Grafické studio Winter Vyšlo: Praha, 2003
|
|
|
