Co potřebují naše děti?

Když jedné letní noci roku 1967 vypadl v New Yorku proud a celé město se okamžitě ocitlo v temnotě, pohlédly dvě 12tileté děti k nebi a dostaly velký strach. Nebyla to tma, která je vyděsila, nýbrž podivné zářivé body. Poprvé v životě totiž zaznamenaly, že na nebi existují hvězdy. Tenkrát však vůbec nevěděly, co to tam shora probleskuje.

Velkoměsto Chicago leží u Michigenského jezera, jednoho z největších vnitrozemských moří světa. Asi ve vzdálenosti 1 km od jezera žila v blízkosti nemocnice 13tiletá dívka. Lékař, který ji zde jednou léčil, se jí zeptal, zda se cítí již dost silná, aby mohla brzy podniknout plavbu po jezeře. Dívka se ho udiveně zeptala, jaké že jezero má na mysli.

Tato dívka chodila do místní školy, kde studovala matematiku, fyziku, angličtinu, dějepis atd. Pravděpodobně znala obsah různých televizních programů, písňové texty své oblíbené hudební skupiny a ceny základních amerických potravin - hamburgrů, zmrzliny, Coca-coly a bramborových chipsů. Ale až do svého 13. roku života nevěděla nic o existenci obrovského Michigenského jezera, pravého přirozeného divadla, nalézajícího se jen o pár bloků domů dále od jejího domova.

Také obě newyorské děti byly pravděpodobně výborně informovány o výsledcích současné baseballové sezony. Každý týden pravděpodobně viděly v televizi několik tuctů mrtvol. Ale světlo, které k nám hvězdy vysílají od samého počátku lidstva na zem, je vyděsilo k smrti, protože ho neznaly.

Toto mohou být extrémní případy, ale zrcadlí velký problém naší doby: nedostatečný vztah dětí k přírodě a tím k samotnému životu. Děti jsou ve školách přesycovány věděním bez vzájemných souvislostí, které jim tak neposkytuje žádné poznání o hlubších aspektech života. Od malička jsou jako zákazníci zaplavovány celými průmyslovými odvětvími konzumní a zábavné výroby a jsou ovlivňovány rafinovanou reklamou.

Materialisticko-mechanistický obraz světa udusávající cit a způsob myšlení, zdůrazňující výkon v soutěžení ve společnosti, přechází na další generaci již v prvních školních letech. Jestliže volný čas vyplňuje převážně nabídka zábavného průmyslu a jestliže potraviny tvoří živočišné a průmyslové výrobky, pak jsou výhybky pro život - bez duševního rozvoje a bez vnitřního spojení se stvořitelským děním - již předem nastaveny.

Vzrůstající počet mladistvých alkoholiků a závislých na drogách, stále extrémnější formy zábavy a otupování smyslů televizí, videoprogramy a agresivní hudbou představují marné pokusy mladých lidí uniknout vnitřní prázdnotě, kterou takovýto život přináší. Přitom rozvracejí své vlastní zdraví a svou psýchu a ještě více se odcizují prosté kráse života v harmonii s jinými formami života.

Na ochranu mládeže mohou existovat jakékoliv zákony a nařízení, ale pokud v mladých lidech neprobudíme hlubokou úctu a lásku k životu a ke všem jeho formám, pak se na těchto problémech změní jen velmi málo.

Není však možné opovrhovat něčím a milovat něco, co vůbec neznáme. Proto by měl k životu dítěte bezpodmínečně patřit intenzivní styk s přírodou a vědomá komunikace s rostlinami, zvířaty a přirozeně také s lidmi. V našich vlastních rukách spočívá úkol zprostředkovat přicházejícím generacím pozitivní postoj k životu založený na úctě a nikoliv na usilování o co možná největší zisk. Procítěné a prožité vnitřní spojení se vším životem v srdci dítěte je daleko důležitější než jakákoliv akademická vzdělanost.

V tom spočívá klíč ke šťastnému a konstruktivnímu životu jak pro jednotlivé dítě, tak i pro celé budoucí generace.

z knihy Výživa pro člověka a Zemi Christiana Opitze