Pomník Bobbymu

Všude na světě můžeme vidět pomníky známých osobností. Zřejmě nám mají připomenout zvláštní vliv těchto osobností na dějiny. Stejný záměr vedl také ke stavbě pomníku na náměstí Greyfriar Square - veřejném místě v hlavním městě Skotska - Edinburghu. Tento pomník je ale zvláštní tím, že nepřipomíná žádného člověka, nýbrž skotského terriéra jménem Bobby.

Bobby byl pouliční pes bez pána, s nímž, jako s většinou jeho spolutrpitelů, lidé špatně zacházeli a který si musel svoji potravu vyhledávat na smetišti. Jednou se však nad ním slitoval místní starý a těžce nemocný muž jménem Jock. Sám pro něho nemohl udělat víc, než mu koupit oběd v restauraci. O něco později Jock zemřel.

K procesí za rakví se připojil i Bobby a po pohřbu si sedl vedle hrobu svého zemřelého dobrodince. Zaměstnanci hřbitova se ho pokoušeli zahnat nejprve kopanci, později i házením kamenů, ale Bobby statečně bránil svoje místo. Od té doby opouštěl svou "hrobní stráž" pouze jednou denně odpoledne, aby rychle našel něco k snědku. Jinak seděl s neotřesitelnou věrností vedle Jockova hrobu ve dne v noci, v létě v zimě 14 let. Když zemřel, byli lidé tak pohnuti velkou vděčností malého psíka, že vzpomínku na něj zvěčnili pomníkem.

Nejen lidé z Edinburghu, ale my všichni se můžeme od Bobbyho naučit něco důležitého: zvířata jsou schopna stejně obdivuhodných citů jako my lidé. Zvířata pociťují lásku, odevzdanost, věrnost, ale též bolest jako my.

A v našem antropocentrickém světě máme tendenci vidět lidi jako něco mimořádného, čemu jsou podřízeny všechny jiné formy života . Tento názor platí mj. kvůli předsudku, že chování zvířat je ovlivňováno výlučně instinkty a vrozenými vzory pro přežití.

Hluboko sahající duchovní podstata - duše - je našim bližním ze světa zvířat většinou upírána. Přitom stačí trochu pozorovat - očima a srdcem - abychom se poučili o něčem lepším.

Z knihy: Christiana Opitze "Výživa pro člověka a Zemi"

Poznánka redakce: Uveřejněno se souhlasem vydavatele.