Všude na světě můžeme vidět pomníky známých osobností. Zřejmě nám mají připomenout zvláštní vliv těchto osobností na dějiny.
Stejný záměr vedl také ke stavbě pomníku na náměstí Greyfriar Square - veřejném místě v hlavním městě Skotska - Edinburghu. Tento pomník je ale zvláštní tím, že nepřipomíná žádného člověka, nýbrž skotského terriéra jménem Bobby.
Bobby byl pouliční pes bez pána, s nímž, jako s většinou jeho spolutrpitelů, lidé špatně zacházeli a který si musel svoji potravu vyhledávat na smetišti. Jednou se však nad ním slitoval místní starý a těžce nemocný muž jménem Jock. Sám pro něho nemohl udělat víc, než mu koupit oběd v restauraci.
O něco později Jock zemřel.
K procesí za rakví se připojil i Bobby a po pohřbu si sedl vedle hrobu svého zemřelého dobrodince. Zaměstnanci hřbitova se ho pokoušeli zahnat nejprve kopanci, později i házením kamenů, ale Bobby statečně bránil svoje místo. Od té doby opouštěl svou "hrobní stráž" pouze jednou denně odpoledne, aby rychle našel něco k snědku. Jinak seděl s neotřesitelnou věrností vedle Jockova hrobu ve dne v noci, v létě v zimě 14 let. Když zemřel, byli lidé tak pohnuti velkou vděčností malého psíka, že vzpomínku na něj zvěčnili pomníkem.
Nejen lidé z Edinburghu, ale my všichni se můžeme od Bobbyho naučit něco důležitého: zvířata jsou schopna stejně obdivuhodných citů jako my lidé. Zvířata pociťují lásku, odevzdanost, věrnost, ale též bolest jako my. V našem antropocentrickém světě máme tendenci vidět lidi jako něco mimořádného, čemu jsou podřízeny všechny jiné formy života. Tento názor platí mj. kvůli předsudku, že chování zvířat je ovlivňováno výlučně instinkty a vrozenými vzory pro přežití.
Hluboko sahající duchovní podstata - duše - je našim bližním ze světa zvířat většinou upírána. Přitom stačí trochu pozorovat - očima a srdcem - abychom se poučili o něčem lepším.
Ukázka z připravované knihy: Christiana Opitze "Výživa pro člověka a Zemi"
Poznánka redakce: V Edinburghu se bude konat příští světový vegetariánský kongres.
