Čeká nás hon na vegetariány ?

(Barbora Mašková s využitím článku Libuše Frantové, Večerník Praha ze dne 17.2.2001)

PRAHA - Dnes už čtyřměsíční Pavlík žije od svého narození v kojeneckém ústavu, i když měl pokojík s postýlkou, hračkami i oblečením připraven doma - u své babičky, která se s láskou a péčí stará o jeho staršího bratra Zbyňka. I Zbyňkovi ale hrozí, že bude muset od své babičky - učitelky základní školy - Boženy Vinické - odejít. Příčina je směšná - sociální pracovnici v Praze 8 Věře Horákové vadí, že chlapec jí vegetariánskou stravu, a proto podala Obvodnímu soudu pro Prahu 8 návrh na nařízení ústavní výchovy, protože ho "babička nesprávně vyživuje, nezletilý jí pouze přísně vegetariánskou stravu".

I když praktický lékař MUDr. Tomáš Karhan potvrdil, že péče rodiny se jeví velmi dobrá a laskavá, úřednici nepřesvědčil. Chlapec je zdravý, po dobu skoro dvou let, kdy je v jeho péči, byl jen dvakrát nachlazen a léky prakticky neužíval, což je u dítěte z kolektivního předškolního zařízení podprůměrná nemocnost. Sociální pracovnici ani soud to ovšem nezajímá. Soudkyně Hana Nová ve svém zamítnutí svěření péče o malého Pavlíka babičce tvrdí: "na způsob výživy si stěžovala jak obvodní dětská lékařka, která ho nepovažovala za správný, tak i příslušná předškolní dětská zařízení, která nezletilý navštěvoval".

Babička neví, jakou lékařku má soudkyně na mysli, když dva roky je lékařem Zbyňka MUDr. Karhan. I psychologické vyšetření PhDr. M. Kajuka prokazuje, že Zbyněk je pracovně i sociálně nadprůměrný, klidný, vyrovnaný a komunikativní. "Domnívám se, že babička je v roli pěstouna naprosto funkční a naopak případná změna v oblasti péče představuje riziko bezprostředního ohrožení dítěte", upozorňuje psycholog. Ani tvrzení soudkyně o výhradách předškolních zařízení není pravdivé. "Z hlediska mateřské školy je péče paní Vinické o nezletilého Zbyňka Pilbauera hodnocena jako velmi dobrá, chlapec je na babičku velmi fixován, z rozhovorů s chlapcem vyplývá zřetelně silné citové pouto, spokojenost a pohoda," uvádí Jiřina Hrušková, ředitelka Mateřské školy na Lyčkově náměstí v Praze 8, kam chodí chlapec od září 1999. "Mateřská škola respektuje vegetariánství v rodině stejně jako u jiných dětí," dodává.

Paní Vinická, která žije s vnukem od jeho narození, nemůže snahu sociální pracovnice umístit dítě, které má domov i péči blízkých, vůbec pochopit. "Cítím se být velmi poškozena, diskriminována kvůli svému přesvědčení. Vegetariánství nechápu jako nějaký druh diety, kterou je možné porušovat, ale jako životní postoj a názor, že lze žít a nezabíjet. Jako vegetariánka jsem se stala nezpůsobilá vychovávat děti, a to jsem učitelka. Dokonce i ústavní výchova dostává přednost před osobou blízkou, která se tak neobvykle stravuje, jak nazvalo vegetariánství oddělení péče o děti v Praze 8," posteskla si žena, která žije už od loňska ve stálém strachu o své vnuky.

Americká dietetická společnost v roce 1986 prohlásila vegetariánství za zdravý životní styl pro všechny skupiny lidí včetně malých dětí, starců a těhotných žen. V Čechách to zřejmě neplatí ještě ani v roce 2001. "Existují vědecké důkazy, že vegetariánská strava je plnohodnotná pro všechny věkové skupiny, těhotné i kojící matky. Kdo tvrdí opak, měl by ho dokázat," prohlásil jeden ze zakladatelů České společnosti pro výživu a vegetariánství MUDr. Zbyněk Luňáček. "Můj osobní názor je, že bezmasá strava je dokonce pro děti vhodnější. Naopak bych ji doporučil jako ochranu před některými nemocemi," dodal. Soud ustavil znalce z oboru zdravotnictví - dětské lékařství, jehož slovo by mělo ve věci rozhodnout. Bude muset dokazovat už dokázané?

Nevěřila jsem vlastním očím, když mne manžel upozornil na tento případ represe ze strany státní úřednice a státního orgánu. V tomto případě nejde jen o vegetariánství, ale o útok na základní lidské právo, které je zaručeno Ústavou - právo svobodné volby. Tím, že státní úřednice placená i z mých daní (vegetariánky) podala trestní oznámení na chlapcovu babičku, nejen že staví vegetariánství na roveň alkoholismu, domácímu násilí apod. (kvůli čemu bývá nařizována ústavní péče), ale zároveň se snaží opět, jako už kolikrát v jiných případech, vyslat k lidem poselství "vy sami nejste schopni se svobodně, ZODPOVĚDNĚ, rozhodovat o svém životě, a proto tento úkol za Vás musíme převzít my, všemocný, vševědoucí stát" (ten by si spíš v tomto případě měl klást otázku, nakolik je v naší společnosti možné svobodně, otevřeně informovat o "alternativních" způsobech života, co naše společnost kromě konzumu nabízí nejen mladým lidem).

Nebo jinak: "nebudete-li jednat a žít s davem, budete-li se chtít odlišovat, zavřeme Vás do kriminálu, dětského domova, psychiatrické léčebny..." (další si doplňte podle svého). V podtextu tohoto případu cítím i osobní útok oné sociální pracovnice vůči chlapcově staré babičce. Dovolila by si totéž, kdyby se jednalo o jeho maminku? A má ta paní také soucit a svědomí, chce-li poslat malé dítě kvůli své neschopnosti tolerance do ústavu? Jak dlouho ještě bude muset být miminko v kojeneckém ústavu, než se situace změní? A uvědomují si nejen ty dvě státem placené paní jak velké trauma, emocionální zranění to v tom člověku zanechá ?

Opět mi to silně připomíná dobu nedávno minulou - odlišuješ se? Vyhodíme Tě z kola ven, ponížíme, pošlapeme, aby sis příště dobře rozmyslel, chceš-li nějak vyčnívat.

To už tu ale bylo o alternativním školství, zdravotnictví, teď o výživě, za co nás bude chtít stát žalovat příště?