Diskuse: proč jsem se Stal - NEstal(a) vegetariánem(kou)

Dobrý den!

no já myslím, že dítě si názor udělá samo. Každý člověk je tu sám za sebe je na něm co jí a nejí. Já maso začala odmítat v 5 letech, poté co jsem byla svědkem očitých vražd mých zvířecích miláčků na babiččiném dvoře. Byl komunismus a otec dělal v Masně, domů nám nosil "to nejlepší", čímž jsme neměla na výběr, používal donucovací metodu "nevstaneš od stolu dokud to nesníš!". Stejnou metodu používaly soudružky vychovatelky ve školní jídelně. Každý kousek masa jsem obalila hromadou rýže/brambor/knedlíků a polykala bez kousání, občas se z toho hnusu vyzvracela. Byla jsem nejmenší z celé třídy, sice zdravá, ale maličká a hubená.

Když mi bylo 9let, přišla Sametová Revoluce a s tím možná i má odvaha postavit se ostatním. Otec zuřil, ale poté, co jsem se párkrát ukázkově (ne naschvál) vyzvracela i před ním, prohlásil že jsem "blbá kráva" a nechal mě být. Učitelky a kuchařky ve škole neměly právo mluvit do toho co jím Já a na střední už jsme naštěstí měli vegetariánskou variantu na denním jídelníčku.

Své dítě do ničeho nenuťte, já díky tomu dodnes nejím kroupy - mám je natolik sžité se zabijačkovou polévkou, že je nemůžu ani cítit. Je mi 28 let, jsem vegetariánkou téměř 19 let, zdravá (ne, vážně nemám "civilizační nemoci" jako zkažený zrak, sennou rýmu či jiné alergie, mastné vlasy nebo naopak lupy, ploché nohy a podobné deformace), chodím na krevní testy, vyrostla jsem do krásy ;-))), vegetariánství mohu jen doporučit...a hlavně žádné násilí na dětech :-).

Anna

Příspěvky do diskuze "Proč jsem se stal vegetariánem" zasílejte ZDE