Diskuse: proč jsem se stal(a) vegetariánem(kou)

Odpověď na reakce - Proč jsem se zatím ještě nestal vegetariánem

Milá Dano, děkuji za Tvoji reakci, ač nejkratší, stejně jako reakce ostatních mě donutila hlouběji se zamyslet nad tím, co jsem v hnutí mysli napsal – tehdy jsem to napsal spíš z rozladění nad řadou protichůdných informaci, s kterými jsem v poslední době konfrontován, než z potřeby sdílnosti a projevu. A tak když jsem to po několikáté po sobě přečetl, zjistil jsem že to sice přesně odráželo mé pocity, ale možná už tak jasně nezdůrazňuje to, co považuji za hlavní a co bylo původním motivem mého příspěvku.To hlavní je pro mě to, abych to co dělám, vědomě i třeba za deset, dvacet let dokázal obhájit před svými pochybnostmi.

Není pro mě až tak důležité, zda svým postojem ke konzumaci masa ulehčím utrpení zvířat o jednu tisícinu nebo o jednu miliontinu. To přece víc závisí na počtu a chování jiných lidí než na mém. U přímého zabránění a přecházení utrpení zvířat problém nemám - nesnesu to ve svém okolí bez ohledu na to jestli jsem přispěl k celkovému řešení problému.Rovněž pro mě není zásadní, zda budu žit zdravě do 66 nebo do 69 let. Ale mám-li nepopiratelný argument správnosti mého počínání, který přežije příval nových informací, stačí mi pouze jeden takový důvod, abych podle něj jednal.

Rozumím, že Tvé důvody jsou zcela jasné a upřímné, u mne je to však poněkud složitější. Možná nad tím uvažuji až příliš, ale vše co kolem sleduji poměřují se svými dosavadními zásadami, a tuším-li jen že mi chybí informace netížím si je dohledat. To pochopitelně vede k tomu, že ustálený názor na řadu věcí nemám – připadám si někdy jako školák, který v každé další třídě zjišťuje že se stále něco mění a minulý ročník k ničemu nebyl nebo byl hrozně snadný proti tomu letošnímu. A tak když třeba čtu Tvá slova…“ ze jsem soucasti jednoty, ktera zije v radu a podle tohoto radu nejsou… „ , myslí, že já také. ALE: múj otec mi vštěpoval, že když vše selže – člověk se musí poučit z přírody, kde panuje řád předurčený vyšší, nadlidskou vůlí.

Takže, Hovořím-li se zvířaty, je to pro mne stejný duševní odpočinek, jako když v kostele hovořím v duchu sám se sebou. Ale když se chci rozhodnout, že to, co dělám třeba mimoděk (nejíst maso) budu dělat programově, protože zmenším utrpení zvířat – ihned si domyslím že by mi nemělo dělat problém k tomu získat třeba své nejbližší přátele – a ihned mi začne pracovat mozek naplno a domýšlím varianty a důsledky. Ze záplavy myšlenek vyberu jednu spornou úvahu:

V současné době jsou chovány v podstatě pro maso milióny skotu, ovcí, koz. prasat, drůbeže, králíků. Kromě toho jsou lovena pro maso obrovská množství ryb a zvěře. Vedle 6 miliard lidí, kteří se mohou postupně vrátit k vegetativní stravě a jen tím získají, existuje však (pominu-li volně žijící masožravce, kteří si uloví zvěř sami) asi srovnatelné množství psů a jiných masožravců.Napadá mě - nebude-li zajištěno alespoň minimum masa - bude jejich násilné donucení ke konzumaci obilovin a jiné vegetativní stravy jen dalším jejich trápením (krátká střeva, kyselost žaludečních šťáv vysoká a nepřítomnost ptyalinu určitě nepovede k jejich zdravému a spokojenému bytí).

No a tak mě to nutí zjišťovat si další informace, dokud si názor neustálím.

Omlouvám se, že jsem se příliš neúčelně rozepsal, (a navíc cítím, že i to co jsem napsal, by vyžadovalo možná komentář) ale jsem rád, že jsem mohl na Tvůj příspěvek reagovat

Láďa

Příspěvky do diskuze "Proč jsem se stal vegetariánem" zasílejte ZDE