Proč jsem se stala vegetariánkou ?

Jsem vegetariánkou teprve necelý půlrok. Během této doby jsem ale objevila mnoho věcí, které na této planetě nejsou zcela v pořádku a mezi které jezení masa určitě patří. V červenci jsem si pročítala knihu Fit pro život, kde je živočišné stravě věnováno taky pár stránek. Začala jsem o tom přemýšlet a zajímat se o problematiku zvířat v rukou člověka. Když jsem objevila tento server a taky stránku ochránců hospodářských zvířat, věděla jsem, že už nikdy si nepochutnám na mase tak jako dřív. Zprvu jsem se bála rodičům oznámit, že maso jíst nechci. Na začátku si toho ani nevšimli, proto že jsem odmítala červené maso již předtím a kromě neděle jsem si stejně vařila sama. Během dvou měsíců jsem se jen utvrdila ve svém přesvědčení a v září už jsem odmítala i kuře. Bylo to hodně těžký, protože otec je zarytý masožravec a ani mamka nebyla zrovna dvakrát nadšená tím, že odmítám i malé kousky masa.

Trvalo to až do začátku listopadu, než jsem vypustila i ryby. Když naši poznali, že to myslím vážně, zkoušeli mě asi i trochu pochopit. Alespoň se mi to tak zdálo. Na Vánoce jsem si dokonce prosadila salát bez salámu a smažené zeleninové prsty. Babičky, které u nás o Vánoce byly to sice nedokázaly pochopit a nevěřícně kroutily hlavou, ale já jsem byla šťastná, že se mi konečně ten boj s našima podařilo vyhrát. Trvalo to sice hodně dlouho, ale stojí to za to a jsem na sebe hrdá, že jsem objevila jiné stránky tohoto zidealizovaného světa a nejsem jedna z těch, kteří jdou slepě s xenofobním davem.

Zdá se mi, že vegetariáni jsou stále ještě považováni za podivíny, extrémisty, fanatiky a bůh ví co ještě. Za dva dny jedu se školou na lyžařský výcvik a bojím se, jak nám budou vařit. Myslím, že ten týden si budu muset nechat o celozrnném chlebu a čerstvé zelenině jenom zdát. Bohužel si nejspíš budu muset nakoupit nějaké zdravé dobroty ještě tady v Lounech...

Před měsícem jsem musela napsat esej na základy společenských věd a vybrala jsem si téma o zvířatech ve světě takřka stvořeném lidmi. Po jeho přečtení se mě spolužák před třídou mimo jiné zeptal, jestli jsem vegetariánka a já jsem přikývla. Od té doby se mi zdá, že se s tím mí kamarádi tak trošku i vytahujou - že mají kámošku, která je "jiná". Když se někdo našich zeptá, co děláme my se sestrou, tak odpovědí, že nejím maso. Zdá se, že je to pro všechny ještě něco exotického a berou to jako senzaci. Doufám, že za pár let už vegetariáni označováni jako "ti blázni co nejí maso".

Proto vám radím, pokud jste se rozhodli, že už dál nechcete jíst zavražděná zvířata a fungovat jako pohřebiště - vytrvejte v tom a od nikoho si nenechte vnutit, že je to nezdravé a vaše tělo to potřebuje. NEPOTŘEBUJE!! Navíc budete štíhlejší, zdravější a hlavně o mnoho vyrovnanější a klidnější.

Stojí to za to, to mi věřte!

Bára Vacková, Louny

Příspěvky do diskuze "Proč jsem se stal vegetariánem" zasílejte ZDE