Diskuse: proč jsem se stal(a) vegetariánem(kou)

Dobrý den

Zde zasílám pár mých reakcí na některé časté názory:

Často v zde uveřejněných názorech se setkávám s jistou snahou dávat rovnítko mezi zabití zvířete a zabití rostliny. Dobře. Pokud dotyčný je opravdu tohoto názoru pak nevyhnutelně a zcela logicky musí dát ono rovnítko i mezi zabití člověka a zabití zvířete. Pokud však nechce tvrdit, že člověk je něco jiného, něco víc (což je dosti samolibé, ne?). Tím by také vlastně popíral svůj dosavadní přístup - stejného metru. Takže nám z toho vychází, že zabití rostliny, zvířete a člověka je na stejné úrovni.

Nevím zda-li je to správné, ale pro mě osobně je něco jiného zabít člověka a utrhnout mrkev. Jistě že rostlina cítí. Avšak když se podíváme na zabíjení krávy a utrhnutí mrkve, tak nemůžeme nevidět naprosto očividný rozdíl. K člověku, zvířeti a rostlině mám jistý specifický vztah. Tak jako většina z nás má asi jinak ráda svou matku a svého otce. Nikoliv méně nebo více, ale prostě jinak.

Po letech bezmasé stravy jsem začal mít i jiný vztah k samotným rostlinám. Cítím, že když trhám např. mrkev, tak je to určitý akt braní, avšak mé pocity jsou neutrální – žádná lítost, žádná radost. To však nemohu říci u zvířat. Když přede mnou bude pištět prase a bude se snažit uniknout před jistou smrtí tak nemohu se cítit neutrálně. Bude mi jej líto. Avšak proč? Proč lítost když podle naprosté většiny lidí je zabíjení zvířat pro člověka přirozené.

Ano, zabíjím tisíce roztočů a bakterií. Nemohu však zastávat názor - když už zabíjím tak už zabíjím a tak vlastně na ničem nesejde. Nemohu s ním souhlasit, poněvadž z tohoto názoru plyne jistá ztráta zodpovědnosti Když nebudu lhát tak to také nutně neznamená, že všichni budou mluvit pravdu, ne?. Ztráta zodpovědnosti je v současné době doslova módou. Vše je už předurčeno a člověk nic s tím nemůže udělat. Fatalismus?. „Jsem obézní, protože to mám v genech“ – říká nejeden člověk nad nedělní tučnou kachnou; „Proč bych nejezdil autem když jezdí všichni?“ Když už, tak ať to stojí za to, ne?. Všechno je předurčeno, všechno je vrozeno, vždy tomu tak bylo a tak tomu i bude.

Hledáme viníka ve všech a ve všem, ale nikoliv v sobě. Jedině každý z nás je svědkem svých činů (a pro věřícího člověka i Bůh), a záleží pouze na nás jak moc usilujeme o to aby z nás byl lepší člověk. Člověk který je upřímný, čestný, upřímný a laskavý ke všem a ke všemu bez ohledu na svůj prospěch. Tato upřímnost však často bolí a je nesnadná. Musíme se kvůli ní vzdát mnoha věcí kterých nechceme. A pouze čas ukáže, že lpění na těchto věcech bylo zcela sobecké a malicherné. Je potřeba víry v to, že toho lze dosáhnout.

Víra proto, že nikdo vám nedá nezpochybnitelný důkaz, že to je to opravdu možné. Žádné grafy a tabulky. Chce to intuici, empatii, než-li chladný intelekt uvažující jen o tom, co bychom mohli z dané situace získat.

Jiří Dukát

Student Filozofické fakulty v Brně

Příspěvky do diskuze "Proč jsem se stal vegetariánem" zasílejte ZDE