Diskuse: proč jsem se stal/la vegetariánem(kou)

VEGETARIÁNSTVÍ JE VNITŘNÍ ROZVOJ

Před necelými dvěma lety jsme se s mojí manželkou rozhodli, že náš svatební oběd bude poslední jídlo s masem, které pozřeme. Původně jsme mysleli, že naopak v tento náš Velký den začneme s vegetariánstvím, ale naposledy jsme podlehli tlaku rodičů.

Než-li jsme se zřekli masa, hledali jsme všechna pro a proti. Jelikož jsou ale ta pro tak velká a proti směšně malá, všechny naše obavy rychle zmizely. Vždyť co může být krásnějšího než darovat život. Ten pocit zcela zadupe do země všechny ty nicotné obtíže při koupi jídla, to věčné kontrolování a permanentní otázku "A neni v tom maso?". Dokonce to začalo mít i pozitivní účinky. Totiž při čtení obalů ohledně obsahu všech těch želatin atd. jsem si nemohl nevšimnout toho kvanta Éček a náhle jsem zjistil, že v tomhle je jich méně a tady dokonce žádné. Není špatné, když se začnete zajímat o to, co vlastně jíte (ikdyž zpočátku je to šok), protože změny jsou tak markantní, že je nelze ignorovat.

Postupně začala mizet únava, o které jsem si dříve myslel, že je mojí nedílnou součástí. Zjistil jsem tak, že mohu ovlivňovat své zdraví a to velmi snadno. Právě proto si myslím, že vegetariánství neznamená jen to, že člověk nejí maso. Je v tom mnohem víc, pro mě je to životní filozofie, je to o odmítnutí špatných zvyků, byť jsou (nebo spíše právě proto?) již mnoho generací staré a zažité, je to odmítnutí násilí jakožto životní cesty - jakmile jsem přestal jíst maso, stával jsem se méně a méně agresívní, méně výbušný a už to samo o sobě pomáhá při každodenních konfliktech. Pro mě je to možnost, jak být lepší člověk a to nejen pro sebe, ale i pro okolí (protože okolí to jsou naše zrcadla, všechno co vyzařujeme, se nám neustále vrací). A navíc vegetariánství ve mě spustilo zájem o sebe sama, začal jsem se dívat na sebe i na svět zcela novýma očima. Víceméně automaticky jsme se ženou začali pravidelně cvičit a meditovat. To, co se dříve vleklo měsíce, jsme náhle zvládli za pár dní a snáze. Cviky "Pět tibeťanů" přestaly stačit a my jsme přešli na TAI-TI. Náš život se za poslední dva roky hodně zlepšil a prvotní příčinou byla volba nejíst maso.

Jistě, lze žít aktivním životem i s masem, spousta lidí tak prožije celý život a jsou spokojeni. Pro mě je ale naprosto nemyslitelné vracet se zpět k masu. Je to stejné, jako kdybych se rozhodl, že přestanu chodit po dvou a zase začnu lézt po čtyřech. Když se tak někdo pohybuje celý život a naučí se lézt rychle, jistě mu nevadí, že skutečně nechodí. Mně to však nestačí. Nechci aby to znělo povýšeně, nijak neodsuzuji ty, co žijí "normálně", vždyť i já jsem tak žil 24 let.

Přesně si pamatuji na svůj první rozhovor s vegetariánkou, bylo mi kolem 17 let. Naprosto jsem nechápal, jak si někdo může dobrovolně odepřít něco tak chutného jako je řízek. Věděl jsem, že je špatné zabíjet zvířata (narodil jsem se na vesnici a několik zabijaček jsem zažil i s jejich morbidní atmosférou), ale mé vlastní uspokojení vždy bylo na prvním místě. Byl jsem v tu chvíli stoprocentně přesvědčen, že nejíst maso by bylo chybou, a lidi, které jsem znal jako vegetariány jsem podezříval z pózerství a pokrytectví. Proto považuji za zbytečnost přesvědčovat kohokoliv o tom, že ta moje cesta je jediná správná. Je optimální pro mě a tím jsem si jistý. Ne proto, že jsem si to kdesi přečetl, ale proto, že to tak cítím dnes a denně. Pokud má někdo pocit, že ta chvilka "slasti", kterou zažívá při konzumaci masa, je důležitější než životy jiných bytostí, těžko ho přesvědčovat o tom, že dělá chybu.

Sobectví je nelehká a hluboko zakořeněná vlastnost. Bojovat s ní musí každý sám (tedy pokud ji vůbec pozná jakožto příčinu svých trápení). Proto vůle k odmítnutí masa musí přijít zevnitř, je to vývoj, vyšší stupeň lidství. Je chybou stávat se vegetariánem ze strachu z nemocí nebo infarktu, strach jenom škodí, člověk by měl cítit, že to nedělá pro jen sebe, ale hlavně pro ostatní, protože láska je to jediné, co má skutečnou cenu.

Přeji vám všem, abyste jí v životě měli co nejvíce.

Ivan Kuchta