Diskuse: proč jsem se stal/la vegetariánem(kou)

Jsem vegetariánkou asi tak 7 let a oči mi otevřely přednášky pana Pfaifra. Je úžasné, jak člověk nabývá ztracené schopnosti, rozlišuje po čase vůně a chuťové nuance které byly přehlušeny masem, salámy a jinými "pochutinami". A pomalu se začíná i měnit vnitřně, zklidní se, je méně agresivní, jeho duše k němu začíná promlouvat a člověk cítí, že je součástí všeho, že každý jeho čin, každé slovo přispívá k duchovnímu všeobecnému klimatu. Protože vegetariánství není póza, ale životní postoj. První, čeho se musí vegetarián zbavit je fanatismus, snaha všechny privést na pravou cestu.

Život se mě snažil privést na cestu premýšlení mnoha těžkostmi a dalo mu velmi mnoho práce, než jsem pochopila, že jedinou příčinou mých potíží jsem já sama. Je to kruté poznání, když nemůžeš na nikoho nic svádět a makat jen a jen na sobě.

Cena každého tvora je v tom, že je částí celku. Jenom já je cestou ke zkáze. Věřím, že tím, že chápeme i ty, co dnes ještě vegetariáni nejsou, dokazujeme svou zralost. Jsou lidé, které milujeme a ti jsou jiní, mají na to právo, tak, jako my požadujeme, aby nás tolerovali, tolerujme je.

Mám 4 děti. Jen jedno z nich je vegetariánem a dospělo k tomu samo. Ti ostatní znají mé postoje, také mých 6 vnoučat ví, že "babička maso nepapá" a při návštěvě u mě baští vegetariánsky třeba i týden.

To je co se týče hlavy. Ale když máme ve velíně uklizeno, pak i tělo poslouchá. Mám mnohem méně problémů a vlastně na svůj věk jsem úplně fit.

Jediný problém je soužití v lidské smečce. Tvor, který nepije, nejí maso, nezávidí, nemá televizi a snaží se všechny chápat je podezřelý, copak tím asi sleduje, být přímý, to se jaksi nevede.

Necítím se být nijak lepší než ostatní, ale člověk se naučí vyhýbat těm, co ho zneužívají, co ho použijí pro své účely a pak ještě pomluví.

A tak pro mnohé jsem "divná". Nevadí, hlavně, že jsem našla cestu, po které chci jít a stále věřím, že potkám takové souputníky, se kterými si budeme blízcí a podobným, neli stejným názorem na život. A kolik cesty ujdu v tomto životě není tak důležité, hlavně se držet uprostřed, po každém klopýtnutí vstát a jít dál.

Všichni, kteří jste prošl zkouškou vodou, hlavu vzhůru, i to je něco na naší cestě, co nám může pomoci pochopit, soucítit.

Věřím, že vegetariánství je cestou ke snížení drancování planety a tak k přežití lidského plemene a přeji si moc a moc aby se nejen ta má vnoučata dočkala doby rovnováhy.

zdenka@hotmail.com