Diskuse: proč jsem se stal/la vegetariánem(kou)

Jsem vegetariánka. K vegetariánství mne vedou klasické důvody. Já nechci nikomu a ani ničemu ubližovat. A nejšpatnější, nejubožejší ubližování je na něčem tak bezbraném, jako jsou zdomestikovaná zvířata...

A pro co jsou zabíjeny? Pro slabost lidstva,jsou zabíjeny, je s nimi krutě zacházeno,pro "náš" (krátký) chuťový požitek. Lidé nezabíjí pro svoje nezbytné potřeby, ale pro svoji pohodlnost. Proč by se měli ochuzovat o pochoutky, jako jsou jitrnice, salámy a řízky, vždyť to zvíře je stejně mrtvé, přece ho nevyhodíme. Když se stanu vegetariánem nic se na špatném stavu úrovně zacházení se zvířaty určeny na porážku nezmění, šelmy jsou také masožravci, je to přirozený koloběh přírody.

Tak s takovými názory se setkávám, cožpak, ale je zabíjení svědomím povoleno jen z toho důvodu, že bych byla jedna z většiny. Hloupost! Asi se na současném stavu zacházení s "masem" nic nezmění toto století, ale jednou se tak může stát, ale musí se najít lidé, kteří budou mít odvahu. Lidí, kteří se stávají vegerariány, by mohlo příbívat a přibývat, ale to se pravděpodobně nestane. Je však nutné, aby se změnila spousta věcí s touto záležitostí spojených. Slušné zacházení, postupné nahrazení mosokombinátu takzv. domácími farmami, či něčím podobným, kde by zvířata měla vše co potřebují. Takové chovy už jsou, ale cenově nemohou konkurovat.

Pro začátek, by člověk, pokud se nechce stát veganem, či alespoň vegetariánem, měl dbát na to, aby maso, které konzumuje, nepocházelo ze zvířete, které svůj život protrpělo, ale od zvířete, kterému se vedlo dobře a bylo zabito bezbolestně a nestresově. V tomto pohledu by snad bylo možné konzumovat jeho produkty, např. mléko. Protože, i tito produkty pocházely od relativně šťastného živočicha. Samotné zdomestikování je věc jiná, ale pro začátek je to možný cíl. Lidé se nezmění v jednom okamžiku.

Ještě mne čeká hodně přemýšlení, zda se stanu v osmnácti letech veganem, tedy jestli mi bude vážně vadit, že si člověk podrobyl zvířata, že je využívá, jestli jsou v našem prostředí šťastné... Zda bojovat za to, aby se v tomto podrobování nepokračovalo. Pro teť je, ale můj názor, že takto "ochočené zvíře neví jaký byl život jeho nezdomestikovaných předků, a snad jejich život u nás je za předpokladu správného přístupu, chování apod. šťastný i když nejsou svobodné.

Teť jsem mluvila směšne, vím, ale jinam než dětinsky to za současného stavu mé osobnosti popsat neumím, vím příliš málo a jsem příliš zmatená.

Anna.Ch.