Diskuse: proč jsem se stal/la vegetariánem(kou)

Je mi 16 let. Naposled jsem jedla maso (rybu) , když mi bylo 11 let v Chorvatsku na dovolené. Celé rané dětství jsem prožila na zahradě s drůbeží. Byla jsem neštastna, když otec "zabíjel". Věděla jsem to i když mě zavřeli doma nebo odvezli k babičce do Brna. Několikrát se jim podařilo mi to vnutit, ne násilím, ale "Když si to nevezveš, budeš velice nemocná".

Většinou jsem ale maso na talíři dala do sáčku a hodila slepicím. Horší to bylo ve školce a v 2. třídě základní školy, tam nade mnou stála učitelka třeba půl hodiny, než jsem to "nesnědla", radši jsem si strčila smradlavé a slizké stehno do kapsy nebo za triko, než abych to musela jíst. V dalších ročnících jsem přemluvila rodiče, abych na obědy nemusela chodit. V devíti letech jsem oznámila otci, že nebudu jíst maso. On mi řekl, že jsem se zbláznila a že přijdu k rozumu. Tehdy přestával jíst maso i můj o tři roky mladší bratr. Naši mi to dlouho vyčítali.

Ty doby však minuly. Minulé léto se otec s matkou rozhodli, že pozabíjí naše slépky . Nejmladší měly 7 a nejstarší 12 let, bylo jich 9.Já jsem celou noc nespala a napsala jsem taťkovi na stůl dlouhý dopis, aby je nechal. Celý den se mnou nepromluvil. Pak jsme se dohodli na tom, že jim koupím obilí a on je nechá. Vaříme většinou já s taťkou vegetariánskou stravu- jsem mu za to vděčná, neznám moc rodičů, kteří by toto pro své děti udělali. Naši si koupí občas rybu, salám nebo konzervu, říkají, že na to mají chuť.

U ostatních lidí se setkávám většinou s údivem.

gymhod09@quick.cz